Článek
Elton John tentokrát nenabídl hity, které by se objevily na Radiožurnálu a podobných stanicích, ale písně ze 70. let, kdy byl na vrcholu a dokázal skloubit podmanivé klavírní balady s nefalšovaným rock´n´rollem. Došlo na propracované písně včetně těch z vrcholného alba Goodbye Yellow Brick Road. Už úvodní Funeral For A Friend s propracovanou stavbou, plným zvukem a sóly na kytaru ukazoval, že program bude postavený na náročnějších rockových skladbách, která Eltonu Johnovi zajistily postavení výjimečného tvůrce.
A Elton se nijak nesnažil podbízet, i baladu Rocket Man natáhl na nějakých sedm minut a nabídl v ní tolik poloh, kolik původní nahrávka neměla. Dvakrát ji neuvěřitelně vygradoval a obohatil ji o rychlou pasáž, v níž ukázal, jak moc čerpá z rock´n´rollu, což potvrdil i Crocodile Rock. Rockový důraz podtrhávaly výkony dvou dlouholetých členů kapely - bubeníka Nigela Olssona a kytaristy Daveye Johnstonea, jehož nástroj měl pěkně sytý zvuk. A ani Eltonův zpěv nebyl jen uhlazený, jak je znám z balad, ale v takovém Bitch Is Black křičel jako pravý rhythmanbluesový nebo pubrockový vokalista, který se nakonec překvapivě odvázal, když z desky klavíru doslova akrobaticky seskočil.
Elton John v Praze
Dvě a půl hodiny dlouhé vystoupení nabídlo divákům mimořádný zážitek, možná trochu jiný než čekali, Elton nepřišel s hity v líbivé a obecně přístupné úpravě, ale ukázal své schopnosti, svůj výjimečný potenciál. Není jen autor silných melodií, ale také muzikant, který si umí s melodií a tématy pohrát, obracet je z různých stran, ukázat fasety, které jinak nejsou patrné, prostě ji plně vytěžit. Není prvoplánový, ale neutápí se ve zbytečných ornamentech, má neobyčejný drive a energii, jakou rocker - a on je bezesporu rocker – potřebuje.
Vytknout lze koncertu jediné – zbytečné nadužívání syntenzátoru. Eltonova kapela je malá, nemá v ní dechovou sekci ani sboristky, ale oholená na kost bez kláves by ve většině případů byla ještě silnější.
Hodnocení: 75 %
Elton John v Praze