Vaše zatím poslední album Radio Retaliation si odneslo cenu Grammy. Jak se s odstupem času díváte na tu desku?

Otevřela nám nové cesty, jak posunout hranice vlastních možností. Spolupracovali jsme s mnoha hudebníky z různých sfér – třeba s Davidem Byrnem, Emilanou Torriniovou nebo s hercem Seuem Jorgem, na kterého vzpomínám nejradši. Už jsme si užili dost klasického DJ, byli jsme už dlouho součástí téhle kultury a tohoto světa. Je načase se posunout o kus dál.

Jaké je poselství alba Radio Retaliation? Co se vám nelíbí na dnešních rádiích?

Upřímně řečeno mám pocit, že rádia se ve svém vývoji nikam dál neposunula. Recyklují jen svoji minulost. V Americe hrají převážně sedmdesátá nebo osmdesátá léta a nedávají žádný prostor těm mladším a progresivnějším.

Někteří ale přitom dokážou nalákat spoustu nových posluchačů a nepotřebují k tomu rádiovou podporu. Hudba je teď o poznání svobodnější, není spoutaná žádnými smlouvami s velkými vydavatelstvími. To by si měla rádia uvědomit, protože jednou dojde k tomu, že se stanou vlastním stínem.

Jste známí i svým postojem vůči globálním problémům světa – hlavně vůči hladovění v zemích třetího světa. Spolupracovali jste s Organizací spojených národů.

Dnešní společnost nakládá se svými zdroji ledabyle. Akorát se stará o svoje iPody a pohodlné cestování. Vytěží toho daleko víc, než dokáže zkonzumovat. Přitom jinde spousta lidí hladoví. Z OSN nás oslovili, abychom se stali jejich mluvčími a usnadnili jim distribuci potravin do míst, kde je jich nejvíc třeba. Proto jsem se ocitl na místech, kam by mě ani ve snu nenapadlo jít. Byl jsem třeba v Keni, Súdánu nebo v Nepálu.