Autoři filmu, který v zahraničí nesklidil pronikavější úspěchy hlavně proto, že svět českou povahu chápe jen s obtížemi, a hlavu si při tom může ukroutit, našli odvahu přenést dílko na jeviště. Ohlas premiéry nabité celebritami, naštěstí těmi spíše nenabubřelými a nelibovými, naznačil, že vypravili na cestu dílko znamenité.

Když se podaří…

Rytmus a tempo prvních výstupů leckoho vyděsilo: téměř klipové. Zběsilost přešla ale brzy do klidnějšího střihu. S mistrovskými zkratkami - třeba skrze „zatmívačku“.
A ten příběh! Nastavuje zrcadlo všem týpkům vygenerovaným českou kotlinou pro přežívání v jakémkoli režimu. Divadelní kontaktnost přináší nové valéry obrazu Čechů za protektorátu i po něm. I po zemětřasu, kdy si někteří na chvíli zhasli.

Autoři dokázali oželet bohatost filmového obrazu a jeho mimoslovní vypovídací možnosti. Soustředili se na konflikt ústřední trojice: manželů Čížkových a na počeštělého německého nácka Prohazku. David, syn židovského podnikatele Wienera, je spíše prvkem pasívním, ostatně vláčeným dobou takřka k usmýkání.

Zapomeňte klidně na filmového Polívku a Duška. Na Jezerce u Hrušínského je místy překonávají Jiří Macháček v roli ustrašeného, nešťastně neplodného a neokázale statečného invalidy Čížka a Miroslav Vladyka coby nevzdělaný, ale talentem na přežívání vybavený Prohazka.

Jeviště prozařuje zvláštním osobním kouzlem, křehkostí a krásou Lenka Vlasáková představující zranitelnou, jemnou a vyrovnanou Marii Čížkovou.
David Václava Chalupy je koncentrákem chlapecky vystrašený, Martin Sitta v sousedovi Františkovi zdatně naplňuje vlastnosti, které jsou na Češích nejodpornější: přisluhovačskou a zbabělou předposranost. Rozhlédněme se.

…co se dařit má

Romanu Štabrňákovi připadl nevděčný úkol načrtnout figurky: Kepkeho, kterému válka na frontách bere syny, policajty, revoluční gardisty…

Bez valné pozornosti jádra pražské kritické obce přichází za diváky skvělá inscenace. Jenom dejvického Krobotova Muže bez minulosti stavím zatím letos nad ni. Hlasme se aspoň hrdě a přímo k Hřebejkovu a Jarchovského podtitulu: Malí, ale Češí!

Divadlo Na Jezerce Praha - Petr Jarchovský, Jan Hřebejk: Musíme si pomáhat. Režie Jan Hřebejk, scéna a kostýmy Lucie Loosová, produkce Jan Hrušínský, zpěv písní Csongor Kassai, harmonika Mario Bihary. Česká premiéra 11. března 2010.