Průběh večera pak byl z toho hlediska doslova šokující. Prezentace moderátorů dosáhla letos vrcholu. Vedle zbytečně dlouhých a nepříliš vtipných průvodních vstupů „mentora a přihlouplého žáka“ postavili celý pořad na tom, že „hráli nebo mohli hrát ve všech filmech“.

Chyběl i sestřih ukázek, který by snímky představil

Zatímco na plátnech nad pódiem běžely naprosto nesmyslně ukázky ze starších filmů s dotáčkami vstupů obou moderátorů, snímkům, o které mělo celý večer jít, nebyl věnován ani sestřih ukázek, který by je alespoň představil, jak tomu bývalo dříve. Hojně se prezentoval též pořadatelův webový portál, takže místo aby se pozornost soustředila výhradně na oceněné herce, prostor byl věnován i anketě o nejoblíbenější žijící herečku a herce podle čtenářů webu.

Úlitbu sponzorovi představovalo kolo štěstí, jemuž chybělo jen „móóóc dobrý“, a soutěž čtenářů téhož portálu o „Müllerovu filmovou hlášku“. Müller není filmař, ale jogurt, a mně se při vyhlášení vítězných hlášek vybavila docela jiná, jež podle mého názoru nejlépe vystihuje celkovou koncepci večera: „Nežere maso, nepozná vtip.“

Nejvíc ocenili, když co nejrychleji "vypadli" z pódia

Při tolika sebeprezentacích ani nebylo divu, že u laureátů samotných bylo nejvíc ceněno, když co nejrychleji „vypadli“ z pódia, což korunoval Polívka, když se slovy „Já jsem tady šéf“ odstrčil od mikrofonu producenta vítězného filmu Milana Kuchynku, který chtěl pozvat na pódium své spolupracovníky.

Petr Vachler Českého lva vymyslel, má na něj copyright a evidentně pevné přesvědčení, že si s ním může dělat, co chce, včetně toho, že sám sebe pasuje na toho povolaného, kdo korunuje vítěze.

Budiž, ale čím dál víc na pováženou je, když tento jeho večírek, na němž studna neúcty k oceněným filmařům již byla vyčerpána, přenáší veřejnoprávní Česká televize.