Článek
V Rudolfinu předvedli program nazvaný In Time Of / Za časů, který byl průřezem jejich repertoáru od renesanční polyfonie po současnost. Ve skladbách Gibbonse, Dufaye, Jannequina či Palestriny nabídli technickou preciznost, dokonalé ladění a barevnou provázanost svých hlasů, schopnost plného i kultivovaně komorního zvuku.
Sugestivní iluze ptačího zpěvu a hudební poezie
Vrcholným zážitkem byla ale interpretace soudobých skladeb, v nichž naplno vynikla pěvecká suverenita a muzikalita Chanticleeru, to, co ze sólově znalých mužských hlasů tvoří těleso, jehož členové na sebe citlivě reagují, jsou v neustálém kontaktu, a to vzdor tomu, že se během zpěvu často pohybují a mění svá drobná komorní uskupení. V Jarních snech Chen Yi se rozprostřeli po celé ploše pódia a z tichého šepotu stvořili sugestivní iluzi ptačího zpěvu a hudební poezie.
Ve skladbě Za časů, kterou skladatel Steven Sametz upravil přímo pro potřeby Chanticleeru, dosáhl sbor dojmu velkého hlasového orchestru s bohatou výrazovou škálou. Vrcholem pro mne byla interpretace Agnus Dei Michaela McGlynna s využitím alikvotního zpěvu a s fantastickou dynamikou, kdy se dvanáctka mužských hlasů dokáže vytratit do naprostého pianissima bez ztráty zvukové barevnosti.
Velká muzikalita a radostné zaujetí
V Sirénách Masona Batese předvedl sbor rozkoš z nezvyklých souzvuků a hlasové vyrovnanosti. Předposlední blok skladeb Manuela Sáncheze Acosty a Moisese Simonse už byl z rodu „lehčího“ žánru, jemuž se sbor také věnuje, a volně přešel do výběru ze spirituálů a lidových písní, který zahájil Gershwinův Summertime zpívaný vysokým altem Corteze Mitchella za doprovodu ostatních a pokračující gospelem Sit down, Servant, který roztleskal sál, jenž poté bouřlivě aplaudoval pěvcům ve stoje.
Chanticleer zaujal nejen nezvyklým zvukem mužských hlasů včetně čistých a rovných sopránů a altů, ale především velkou muzikalitou a radostným zaujetím, s níž se zmocňují každé, prosté i nejnáročnější skladby.
V Praze vystoupí v lednu 2012
Bez dirigenta, s průzračnou intonací, maximálním nasazením, řízeni téměř neznatelnými pokyny zajišťujícími dokonalé frázování. Prostor Dvořákovy síně jim zvukově seděl daleko lépe než před dvěma lety jeviště Státní opery Praha a lze se už teď těšit, že Chanticleer Prahu opět brzy navštíví. V plánu to mají v lednu 2012.