Sexuální scény včetně detailních záběrů genitálií, nebývale nápadité fyzické násilí včetně sebepoškozování. Když chce filmař, který už v Tanci v temnotách tak originálně popravoval, dál a dál šokovat, musí přidávat… Příběh rodičů, které zoufalství nad zbytečnou smrtí dítěte přivede až za hranice lidskosti, přitom působí dost dlouho jako mistrovské filmařské dílo. Úvodní černobílá, nekonečně pomalá scéna, v níž rodiče souloží a jejich malé dítě mezitím vyleze z postýlky, dojde k oknu a pak jakoby neseno na vločkách spadne dolů, je děsivé, ale esteticky dokonalé výtvarné dílo.

Ještě značnou část filmu pak v dalších působivých a skvěle natočených scénách Lars von Trier rozkládá až na prvočinitele psychický stav ženy, jež má důvod k bolesti i k výčitkám svědomí – a je velmi přesvědčivý. Muž, jenž zprvu trpí neméně než žena, jí chce po čase pomoci a z nekonečné bolesti ji psychoterapeutickými cvičeními vyvést. Ale už když ji za tím účelem odveze do zcela opuštěné chaty v lese temnějším než ten, v němž stála perníková chaloupka, začne mít člověk podezření. Tady by se leckdo do těžkých depresí spíš dostal, než aby se z nich vyléčil!

A když pak mírně ohlodaná liška pronese, že „vládne chaos“ a z genitálií srnky zříme viset mrtvého kolouška, je jasné, že to bude všechno nějak jinak a že s psychoterapií i s dobrým filmem je nejspíš konec. V dalších dlouhých minutách pak už jde jen o to, kdo přežije – zda žena, jejíž sebeprznění zahrnuje i uřezávání klitorisu, nebo muž, jenž se musí „vyrovnat“ mj. s brusným kotoučem přišroubovaným k provrtanému lýtku.

Eskalace brutality nenechá nikoho na pochybách, že režisér, který tvrdí, že Antikrista natočil hlavně jako terapii na vlastní deprese, udělal především vše pro to, aby vydoloval z médií slova jako skandál, provokace, šokující film. To se podařilo, takže opatřen navíc atraktivním názvem (jehož souvislost s obsahem ani sám autor neumí vysvětlit) a opentlen canneskou cenou za herecký výkon Charlotte Gaingsbourgové se film stal jedním z hitů letošního roku. Zda to Trierovi pomohlo z depresí, těžko říct a lze mu to jen přát.

Jinak totiž navzdory všemu Antikrist není o mnoho víc než arogantní důkaz toho, že je-li člověk slavný, může si dovolit všechno a ještě ho za to ocení.