Připomíná se v ní rok 2021, kdy „Gosudar pověřovací listiny francouzského vyslance osobně roztrhal a samotného tituláře, usvědčeného z podněcování ke vzpouře, z Ruska vyhnal a vilu obsadila opričnina“.

Není třeba znát názory Vladimira Sorokina (1955), duchovně svobodného spisovatele se zkušeností undergroundu z 80. let, aby čtenář viděl souvislost s národně orientovanou politikou Vladimira Putina. V Praze se Sorokin svěřil, že mu přítel historik nejdříve řekl, že Den opričníka napsal, aby se to nestalo. Po čase mu pravil, že knihu už vnímá jako hrůznou předpověď...

Čtenář se zkušeností z totalitní minulosti citlivě vnímá obrazy o tom, že literární obránci „té správné“ staroruské kultury platí vědmě spisy Čechova – potřebuje totiž stále topit, nejlépe literaturou. Nebo když vypravěč a hlavní hrdina, opričník Andrej Danilovič Komjaga řečený Pařez, poslouchá pomocí „čistého telerádia“ vysílání „nepřátelské“. Nová je hrozba Číňanů ze Sibiře.

Zájmy Gosudara nesou stopy krve. V Moskvě u staré univerzity „se veřejně bičuje inteligence“…

Je to děsivá vize předpovídající, že se společnost vrací zpět až k barbarství. Rozhoduje majetek a slepá poslušnost. Moc je xenofobní a vnitřně zkažená. Obávám se, že tento umělecký obraz neoslovuje pouze Rusko.