Hlavní obsah

Současné čínské umění a stínové divadlo v Národní galerii v Praze

Právo, Kateřina Farná

Učenci, dámy a komické postavy z dekorované jemné kůže nebo apokalyptický animovaný film o lidské civilizaci. Obé je do 10. ledna součástí dvou rozsáhlých expozic čínského umění – Stíny na jevišti a Otevřená vize – ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze.

Článek

Stíny na jevišti je reprezentativní výstava čínského stínového divadla, Otevřená vize pak prezentuje současné umění jedné z nejvlivnějších zemí dneška.

Za počátky čínského stínového divadla je možné považovat příhodu z let 157–187 př. n. l., kdy byl císař Wu Dimu z dynastie Han tak zarmoucen smrtí své oblíbené konkubíny, že mu jeho rádcové nechali vytvořit figurku. Její stín se promítal na závěs, aby měl císař pocit, že duch jeho oblíbené milenky je stále s ním.

„Je lhostejné, zda je tato historka pravdivá či ne. Je hlavně krásná a postihuje to nejdůležitější – jemnost a mystičnost čínského stínového divadla,“ uvádí generální ředitel NG Milan Kňížák.

Estetizovaný imaginativní svět stínů otevírá těžká vrata do říše mimo nám známý čas a prostor. Stín jako fenomén mnoha kultur je zde jakýmsi prostředníkem mezi realitou a fikcí. Stínové divadlo čerpalo z klasické čínské literatury, mytologie a legend. Zaměřovalo se na hrdiny a krásky, císaře a vysoké úředníky. Bylo humorné i uctivé. Postavy a rekvizity se původně vyráběly z papíru, později z kůže, malované do titěrných detailů.

Vystaveno je celkem 47 souborů vytvořených od 17. do 20. století. Exponáty jsou chytře nainstalovány na podsvíceném podkladu; to aby vynikla umělecká preciznost a každý si mohl vychutnat pestrobarevné provedení exotických výjevů.

Oddíl věnovaný figurám se soustředí na hlavní postavy, dělící se podle obličejových rysů na učence, dámy, bojovníky a komiky. Sekce Stínový objekt uvádí předměty a pozadí od malých objektů až po pavilóny, zahrady a paláce, v nichž se zrcadlí reálné prvky architektury.

Symboly a Kundera

Současné čínské umění zažívá od 90. let minulého století boom a je silným světovým hráčem. Na což poněkolikáté reaguje jak NG, tak i Galerie Rudolfinum – ředitel Petr Nedoma mu systematicky věnuje prostor. Před rokem se tam mohli návštěvníci seznámit s mnohametrovými obrazy známých malířů.

Tentokrát pražská NG ve spolupráci s Národní galerií Číny připravila soubor žánrově pestřejší – od videoartu, přes olejomalby a tušové malby, k fotografii a instalacím více než padesátky autorů, a to nejen těch patřících k oficiálně podporovaným vládou.

Výraznými tématy jsou postavení člověka ve společnosti, konzumní mašinérie, kouzlo přírody, neúcta k životnímu prostředí nebo urbanismus. Patrná je snaha umělců napojit se na euroamerickou kulturu, na výrazné směry a proudy jako impresionismus či pop-art. Nezapře se snaha o expresi, politické vymezení a experimentování s multimédii. Až to místy vypadá, odhlédneme-li od asijských rysů vyobrazených, že jsme na přehlídce Evropanů.

Někteří čínští tvůrci mají totiž podobný přístup jako trhovci distribuující napodobeniny slavných značek – u nich se umělecký jazyk teprve rodí. Naštěstí řada vystavujících ten svůj jazyk už dávno chopila za pačesy.

Mezi ně patří Miao Xiaochun, jenž vytvořil jedno z nejvýraznějších děl, krátké 3D animované filmy Poslední soud a Mikrokosmos. Vyobrazuje v nich znásilňování lidské duše technologiemi a konzumem stejně jako touhu jedince nalézt své jednoznačné místo ve světě. Působivý snímek opatřil minimalistickým zvukovým doprovodem, ponuře znějícím ťukáním do klávesnice.

Obě výstavy se konají u příležitosti 60. výročí diplomatických styků mezi Čínskou lidovou republikou a Českou republikou a jsou součástí festivalu čínské kultury v ČR. Symbolickým propojením těchto zemí by mohl být chytlavý portrét spisovatele Milana Kundery rozdělený na šest částí.

Reklama

Související témata:

Související články

V Praze se otevře nové muzeum umění

Nové muzeum umění se otevírá v Nerudově ulici v Praze. Navazuje na činnost Galerie Montanelli, která na stejném místě působí od roku 2003 a věnuje se...

Výběr článků

Načítám