Článek
Váš otec právník byl koncem války popraven za účast v odboji společně s vaším strýcem, pastorem Dieterem Bonhoefferem. Jak na oba vzpomínáte?
Bylo mi 15 let, ale nikdy na to nezapomenu. Otec Hans byl popraven v dubnu 1945 a s ním i můj strýc Bonhoeffer. Ten byl dokonce mým kmotrem a na rozdíl od otce nebyl politik. Byl pastor, duchovní člověk s velkým rozhledem. Byl i výborný pianista, ve 30. letech cestoval po světě, setkal se i s Gándím. Nyní má sochu ve Westminsterské katedrále v Londýně. Otec i strýc byli uvězněni v roce 1943 a popraveni byli koncem války na osobní rozkaz Hitlera.
Po válce jste nejdříve studoval práva, ale brzy jste zvolil hudbu. Kdo měl na vás největší vliv?
Kromě dědečka Ernsta, u kterého jsem v USA studoval, dirigent Georg Solti. Byl jsem několik let jeho asistentem ve Frankfurtu. V roce 1968 jsem po něm převzal šéfovství místní opery, pak jsem přešel do Hamburku a odtud v 80. letech do Clevelandu.
To si vás již pamatujeme z vašeho hostování v roce 1989 na Pražském jaru. Jak se vám podařilo udělat z Clevelandských prvotřídní americký orchestr?
Měl jsem na co navázat, přede mnou tam působil další Středoevropan Georg Széll. Žádal jsem ještě větší soustředění od muzikantů, perfektní přípravu a jednotný zvuk. Ani tam ani v dalších amerických orchestrech v Bostonu či Chicagu to zprvu nebylo lehké. Ale kde si zvykli, tam to mělo výsledky.
V Praze jste od té doby podruhé?
Ne, ještě počátkem 70. let jsem dirigoval Českou filharmonii. Ale českou hudbu a české interprety znám, často jsem dával Dvořáka i Janáčka, nyní Martinů. Osobně jsem poznal Ančerla, Bělohlávka a vysoce si jich vážím.
Do Hamburku jste se vrátil v roce 2004 k rozhlasovému orchestru. Město je pro vaší rodinu dost osudové?
Bylo hlavně v 80. letech, kdy byl starší bratr Klaus primátorem. Tehdy měl blízko k sociálním demokratům. Nyní je už v politickém důchodu, ale stále se zajímá o vše veřejné.
Víte, že i v Čechách a na Slovensku máme také výborného dirigenta vašeho jména?
Ano, jednou jsem se s ním setkal v Maďarsku na dirigentské soutěži. Oliver von Dohnányi je z Bratislavy stejně jako můj dědeček, je sice vzdálený příbuzný z větve bratranců, ale těší mne, že má úspěchy.
A jak to vypadá s následovníky ve vaší rodině?
Syn Justus je hercem a režisérem a dcera Katja spisovatelkou. Je dokonce provdána za Čecha - jmenuje se Doubková, ale žijí ponejvíce v Itálii.