Kdyby s novými pěvci Neuner inscenaci studoval, asi by vše vypadalo jinak. Ale kdyby jsou chyby. A tak z Neunerovy koncepce zůstala čistá forma včetně scénografie a kostýmů. Vytratila se ale přesná stavba situací a vztahů skrze detailní hereckou práci režiséra. Divák má pocit, že pěvci pouze plní pokyny, berou do ruky kameny či prapory, aby je po chvíli bez většího smyslu zase odložili, sedají, klekají, umísťují svá těla „na značky“, ale obsah uniká.

A to vše ve tmě, jež skrývá jejich mimiku a komplikuje zřejmě i kontakt sólistů i sboru s dirigentem Heiko Mathiasem Försterem, jemuž zněl orchestr až příliš hřmotně a zvláště v první polovině takřka zcela překrýval hlasy pěvců.

Největším ziskem nového Otella je především Desdemona Christiny Vasilevy, která svým citově propracovaným výkonem obsáhne hudební i dramatický vývoj postavy. Efe Kislali vládne pro Otella krásným tenorem, ale bohužel bez větší emoce, na premiéře si ve výškách navíc vypomáhal neznělým parlandem. Tradičně dobrý výkon podal Ivan Kusnjer jako ve výrazu však až příliš koncertně civilní Jago. Podle ohlasu premiéry má Státní opera v Otellovi divácky úspěšnou inscenaci, ale o smyslu rekonstrukce lze mít oprávněné pochybnosti.

Giuseppe Verdi: Otello
Dirigent Heiko Mathias Förster, režie Libor Cukr podle koncepce Dominika Neunera, scéna Vladimír Nývlt, kostýmy Josef Jelínek. Premiéra 28. 5. 2009 ve Státní opeře Praha.