Hlavní obsah

Nejen o raketovém konstruktéru Očenáškovi

Právo, František Cinger

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Víte o tom, že v roce 1930 předvedl raketový konstruktér a podnikatel Ludvík Očenášek (1872–1949) veřejnosti v Praze první funkční rakety a že na Silvestra proskočila tiskem zpráva o tom, že připravuje v devítimístném raketovém letadle výpravu na Měsíc? Začali se mu hlásit dobrovolníci.

Foto: ČTK

Český konstruktér Ludvík Očenášek

Článek

Nejen o něm ale píše publicista a spisovatel Petr Čech v knize s podtitulem Potlučený lev aneb Soumrak, noc a stmívání doruda. Prochází v ní se zpola zapomenutými osudy lidí na území Československa mezi roky 1934 a 1948.

Očenášek, fanda do elektrotechniky, motocyklů a letadel, v té době majitel továrny-výrobního provozu mezi ně patří. Jeho osm kovových raket odpálených na Bílé hoře připomíná filmový týdeník. Tehdy se o ně začala zajímat čs. armáda. Pro ni připravil tři prototypy člunů na raketový pohon dosahujících rychlosti až 80 km/hod a ozbrojených rychlopalným kanónem. O vodní superzbraň projevili zájem Švédové, Jugoslávci, Finové, Rumuni, píše autor.

Na výrobu nebylo dost peněz, protože v roce 1936, kdy měla začít, se stavěly spíš pevnosti proti hitlerovskému Německu. Šestašedesátiletý muž už své síly věnuje jiným věcem, veškerou dokumentaci i prototypy hydroreaktivních člunů přece odevzdal. Jako vlastenec bojoval v květnu 1945 na barikádách, kde byl těžce raněn. A nedožil se toho, že má jako jediný Čech pamětní desku v Hale slávy Raketového a astronautického muzea ve White Sands v USA.

Neméně poutavý je příběh historika Josefa Šusty (1874–1945). Muže, který jako jeden ze tří z více než pětistovky pozvaných nepřišel po Heydrichově popravě do Lucerny na manifestační projevení soustrasti a sounáležitosti s říší. Časem tlaku neodolal a zúčastnil se několika schůzí Ligy proti bolševismu. Po válce ho navštívil Albert Pražák, předseda ČNR, aby ho morálně podpořil. Netušil, že upadne do nemilosti také.

Čech citlivě píše, jak si nesl Šusta Kainovo znamení účasti v protibolševické a pronacistické organizaci. Vnímal ho zřejmě i při pádu do Vltavy, ať už to bylo z Karlova mostu nebo v Tróji, v každém případě sešel ze světa z vlastního rozhodnutí.

V knize je víc událostí, které zdánlivě zapadly do stínu zájmu veřejnosti. Čech si je našel, nasvítil a ukazuje tak často nelichotivou stránku českých dějin. Nebo naopak obdivuhodnou. Nementoruje, nesoudí. Připomíná, a to je moc dobře.

Zdeněk Čech: Drsný střed Evropy IV, Vydal Daranus s.r.o., 269 stran, 349 Kč

Reklama

Výběr článků

Načítám