Článek
Scénář byl minimálně ve čtyřech případech vždy stejný. Skupina ovládla subdodavatelskou firmu, vyvolala soudní spor pro prkotinu, zablokovala produkci a reálně tak velkým firmám hrozila řetězovým ochromením celé výroby.
Podle amerického zdroje bylo proto v jednom případě českým vyděračům uhrazeno hlavním dodavatelem deset miliónu eur (v přepočtu přes 275 miliónů korun) a v dalším údajně až dvacet miliónů eur (550 miliónů korun).
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Terčem úspěšného vydírání českou právnicko-podnikatelskou skupinou se měly stát dvě americké společnosti, jedna japonská a jedna česká firma dodávající automobilkám komponenty. Nikdo nechce být jmenován ani tyto firmy jmenovat.
Obavy mají i zahraniční advokáti. Tento typ vydírání je totiž v českém právním prostředí prakticky nepostižitelný a jen těžko se prokazuje. Proto se žádná z postižených stran ani neobrátila na policii.
Každá minuta zdržení stojí balík
Každá minuta zdržení v automobilovém průmyslu stojí desítek eur. Na to hrála vyděračská skupina. Její páteří měla být česká právnická firma zaměřená na fúze podniků. Spolu s několika podnikateli-investory si nejprve vybrali subdodavatelskou firmu.
„Panuje obrovský tlak na snižování výrobních nákladů. Subdodavatelské firmy na třetí čtvrté úrovni v celém dodavatelském řetězci sice mají velké obraty, ale minimální kapitálové rezervy. Balancují na hraně. Skupina vyděračů proto nejprve takovou firmu levně koupila. S tím získala i fyzický přístup k certifikovaným, originálním formám pro odlévání dílů,“ řekl Právu zdroj, jenž pracuje pro americké investory.
Soudy jsou nepředvídatelné. Nešlo spoléhat na to, že by vydaly předběžné opatření, aby se zamezilo obřím škodám
Tyto formy jsou klíčem k výrobě a mají kvůli časovému tlaku nevyčíslitelnou cenu. Na určitý region je jen jedna. Přímo automobilka ji kalibruje a schvaluje. Důležitá je absolutní přesnost odlitků, aby se robotizovaná finální montáž vozů nezadrhla, když je dodavatelů tolik.
Subdodavatelská firma, ovládaná skupinou, následně vyvolala s hlavním dodavatelem soudní spor pro nějakou banalitu. Z toho titulu hlavnímu dodavateli záhy oznámila, že nebude díly dodávat. Subdodavatel ovládaný vyděrači seděl na odlévací formě. Hlavní dodavatel tak najednou neměl operativní možnost najet na alternativní výrobu odlitků jinde.
Na soudy nebyl čas
Automobilka, resp. hlavní dodavatel se ocitli v koutě. Soudit se nemělo smysl. I když by po letech vleklých sporů, vysoudili obří odškodnění za zastavení výroby, na subdodavatelské firmě by si nic nevzali. Řetězové následky z pozastavení výroby by byly obrovské, zatímco firma koupená vyděrači má minimální cenu.
„České soudy jsou nepředvídatelné. Nešlo spoléhat na to, že by vydaly předběžné opatření, aby subdodavatel odlévací formu uvolnil a zamezilo se tak obřím škodám. I když by to mohly udělat. Bylo zajímavé, že oficiální adresy těchto vyděrači ovládnutých firem se záhy po jejich vstupu do podniku měnily. Tím ovlivnili územní soudní příslušnost. Navíc soudy chtějí dodací dokumenty na papíře, ale řada z nich existuje už jen v elektronické podobě. Vše bylo na dlouhé lokte, i když předmět sporu byl banální. Hlavní dodavatel dílů přitom počítal každou minutu,“ vzpomíná americký zdroj.
Vůbec nešlo o to, na čí straně stojí právo, kde je spravedlnost. Hlavním faktorem byla zablokovaná odlévací forma a čas. A tak velké firmy mazaným českým „podnikatelům“ raději se skřípěním zubů a ve vší tajnosti vyplatily obří odstupné, aby odlévací formy uvolnili.
Popsaný princip připomíná likvidační praktiky fungujících firem přes insolvenční řízení. Stačí „vyrobit“ pohledávku, na soud podat kus papíru a podnik se ocitne bez jakéhokoliv prověření skutečné situace v insolvenčním rejstříku. A v tom okamžiku firmě banka odmítne poskytnout provozní úvěr na nákup materiálu.