KOMENTÁŘ: Zdivočelá migrační diskuse – Martin Koller

Každopádně se opět projevila civilizovanost části naší společnosti v plné nahotě. A jednalo se o osoby, které si ČT pozvala k vystupování pro veřejnost. Kdysi jsem slyšel zajímavé rčení: „Nahoře huj, dole fuj.“ Místy nebylo jasné, kdo z diskutujících u stolečků i z takzvaných zástupců občanů patří do skupiny „klaďasů“ a naopak „záporňáků“. Občas jsem se nemohl zbavit dojmu, že někteří z nich by byli schopni v touze po zviditelnění udělat v podstatě cokoli, jen aby přilákali objektiv kamery.

Mohli jsme si poslechnout mnoho názorů, včetně jednoznačných urážek, ale vlastně nikdo se pořádně nevyjádřil k základnímu tématu o kvótách. Ani největší křiklouni vlastně neuvedli nějaký návrh smysluplného řešení humanitárně-bezpečnostní situace v Evropě. Reprezentanti státní správy a EU se především snažili, aby se jim nedostalo označení rasisté, ale na druhé straně se nechtěli prezentovat jako zastánci imigrace a kvót. Takže místy dost zoufale manévrovali v boji za politické body svoje i partajní.

Na druhé straně jsme si mohli poslechnout doslova totalitní názory, nabádající k přidělování černochů, pravděpodobně nucenému, do rodin s cílem je integrovat. Zde si můžeme vzpomenout na masové cikánské (dnes romské) stěhování v předlistopadovém období ze Slovenska do Čech. Jako u jiných sociálně-inženýrských experimentů je výsledek minimálně sporný.

Civilizovaní a inteligentní se úspěšně zapojili do práce a vybudovali si mnohdy nadstandardní postavení ve společnosti. Mnohdy je většinová společnost ani nevnímá jako cizí element. Mám takové známé dva. Jiní mají necivilizovanost pravděpodobně za životní program. Zde je otázkou smysluplnost existence agentury pro začleňování cizinců a podobných státem placených pracovišť.

Především je třeba konstatovat, že Romové přicházející ze Slovenska nebyli a nejsou cizinci. Většina žila už v Československu. Neslezli tedy ze stromů v pralese, nepřipluli na lodi z Afriky, znají řeč, chodili do školy, používají mobily a mnozí se předvádějí ve značkovém oblečení. Výborně znají některé zákony. Stát jim poskytuje stejné, případně lepší možnosti než ostatním. Takže jaké je třeba začleňování?

I s imigranty, případně takzvanými běženci je situace podobná. Civilizovaní, vzdělaní a perspektivní si rychle najdou uplatnění. Znám dva lékaře z arabských zemí, kteří u nás již dlouhá léta bez problémů pracují. Bohužel většině takzvaných běženců nepadají z kapes fonendoskopy, vysokoškolské diplomy ani osvědčení o IT specializaci. Ti schopnější půjdou logicky do zemí s vysokou úrovní platů, životní úrovně a sociálního zabezpečení. Ostatní zůstanou kdekoli jako frustrovaná sociální přítěž.

Při řešení imigrace se zcela pomíjejí zásadní změny v oblasti evropského hospodářství. Klesá zájem o nekvalifikované, případně málo kvalifikované pracovní síly. Evropská ekonomika se stále více orientuje do oblasti terciální sféry. K té jsou třeba odborné znalosti i dobrá znalost domácího jazyka. Většina takzvaných uprchlíků nemá ani řidičák. I v západních zemích dlouhodobě nepracuje většina z ekonomických imigrantů posledních dekád. Naopak nemalá část se zaměřuje do oblasti výroby a obchodu s drogami a prostituce.

Nelze přehlédnout, že naprostá většina současných takzvaných uprchlíků vstupuje na území EU ilegálně. Nemají víza, doklady, zdravotní osvědčení. O povolení k přicestování by měli žádat na zastupitelských úřadech, konzulátech nebo jiných pracovištích v zemi svého bydliště, případně v utečeneckých táborech. Od prvopočátku tak získávají zkušenost, že v rámci EU není porušování zákonů problém, ba dokonce se vyplatí.

Ani lisabonská smlouva platná v rámci EU nemůže vytvořit situaci, která by vedla k zásadním bezpečnostním změnám, jež by masová imigrace z Afriky vyvolala. Navíc žádný zákon a smlouva by neměly být v rozporu s jinými, případně je popírat. Je otázka, zda si to dobře placení reprezentanti EU vůbec uvědomují.