KOMENTÁŘ: Uragán v nočníku - Martin Koller

Mám v Kyjevě dva kamarády. Jsou to nadšení patrioti a vzdělaní lidé, kteří znají svět nikoli jako levné pracovní síly. Jeden z nich před několika lety začal opěvovat Stepana Banderu. Velice se podivil, když jsem se s ním neshodl. Krátce jsme si sdělili názory a od té doby je uvedené téma uzavřeno. Chceme zůstat kamarády.

Osobně se nedivím nacionálnímu zápalu Ukrajinců. Patří k národům, které měly opravdu složité a těžké dějiny, většinou pod cizí nadvládou, prakticky ze všech stran. Obzvláště ničivé byly dopady první světové a občanské války a zahraničních vojenských intervencí. O tom, zda následný hladomor byl záměrem moskevského vedení, který postihl speciálně Ukrajince, či pouze následek ideologicky podložené odborné neschopnosti bolševiků zajistit obživu obyvatelstva, případně jiné lumpárny, se historici a politici v Rusku a na Ukrajině přou dodnes. Neuvěřitelným faktem je, že Sovětský svaz se známou evropskou obilnicí Ukrajinou nakupoval v zahraničí desítky let velké objemy potravin, především obilí, z USA.

Produktem historického vývoje byl i Stepan Bandera, který minimálně dočasně a aktivně podporoval německou okupaci Ukrajiny. Zde nelze přehlédnout fakt, že Ukrajina zaplatila za období 1941 až 1944 oficiálně 4,5 miliónu životů civilních obyvatel, pravděpodobně více, a dále padlými vojáky. Z hlediska civilních ztrát je to nejvíce v rámci bývalého Sovětského svazu. Asi se sotva podaří zjistit, kdo z nich byl rasově čistý Ukrajinec, Rus, Izraelec (Žid), Polák, Čech, Bělorus, Rumun atd. K tomu lze připočíst zničení značné části měst, vesnic, jejich technické infrastruktury a živého a neživého inventáře. Na fyzické likvidaci části z uvedených lidí se nepopiratelně podílely jednotky ukrajinských nacionalistů, které aktivně kolaborovaly s nacisty. I z německých zdrojů je doloženo, že efektivním způsobem likvidace konkurenta z hlediska závisti, touhy po jeho majetku či sexuálních choutek bylo jeho označení za Žida nebo komunistu.

V souvislosti s hodnoceními Stepana Bandery a jeho spolubojovníků či obdivovatelů, která jsou v současné době vzkypělých vášní sotva objektivní, si lze položit tři otázky. Jaký je jeho vztah k jednotkám ukrajinských nacionalistů, které se podílely na etnických čistkách a vraždění civilistů na Ukrajině a v Polsku a dále páchaly různé zločiny v Československu? (A pokud taková vazba neexistuje, proč se jim říkalo a říká banderovci.) Zadává jakékoli ideologické zaměření právo překračovat hranice demokratického státu ozbrojenými formacemi a vraždit, znásilňovat a olupovat jeho obyvatele? Nemá Ukrajina lepší historické vzory než Stepana Banderu, kterého především Poláci označují za zločince?

Boje s ukrajinskými nacionalisty sváděli za války i vojáci našeho východního odboje. Mezi nimi bylo i dost Volyňských Čechů, z nichž mnozí si užili pohostinství gulagu, ale i nacionalistického teroru a měli daleko k nadšenému bolševismu. K uvedenému je třeba dodat, že boje československých vojáků a policistů proti ozbrojeným formacím ukrajinských nacionalistů, kteří se okázale oháněli svým křesťanstvím, byly zahájeny v létě 1945 a ukončeny v roce 1947, tedy před únorem 1948.

Oběťmi teroru ukrajinských nacionalistů především na Slovensku a na Moravě byli obyvatelé menších vesnic, obvykle věřící katolíci, nikoli nějací bolševici. Někteří z banderovců byli příslušníky Karpatské Síče, která již v roce 1939 vraždila vojáky a policisty Československé republiky. V roce 1947 vedli na Slovensku mezi obyvateli agitaci za odtržení části východního Slovenska a připojení k „Velké Ukrajině“.

Pokud má současné ukrajinské politické vedení touhu prohlašovat Stepana Banderu a jemu podobné za hrdiny, je to jeho problém. Z hlediska naší republiky je přepisování historie podle aktuálních požadavků spíše standardem. Ale historie prokázala, že politika postavená na negativním nacionalismu nikdy dlouhodobě neuspěla.