Informační, poradenské a rehabilitační centrum, které ročně pomáhá zhruba 1400 klientům, má 50 zaměstnanců a hospodaří se 30 miliony korun. Více než polovinu částky získává od soukromých dárců.

Práce je pro vozíčkáře největším darem

"Největším darem pro vozíčkáře je, když ho vrátíme do práce a k rodině," vysvětlil Svěrák, který stál u zrodu Centra Paraple také kvůli úrazu svého přítele a kolegy z Divadla Járy Cimrmana Jana Kašpara. "Mohli jsme mu říct: Nemůžeš chodit, tak ahoj. Ale my jsme mu začali psát sedací role. Chtěl bych dát naše divadlo za vzor všem firmám, všude je dost sedacích rolí," dodal s tím, že práci se podaří najít jen asi čtyřem procentům vozíčkářů.

Získají sebevědomí

Potvrzují to i klienti. "Nejvíc mi asi pomohlo to, že jsem tady získal sebevědomí, které mi umožnilo, abych pokračoval dál. Na základě toho jsem se mohl zase vrátit do práce," řekl Václav Jůza, kterému se úraz páteře stal v roce 2005.

Klientů přibývá

Podle ředitelky Centra Paraple Margity Pištorové je teď obecně prospěšná společnost na rozcestí, jak se dále rozvíjet. "Ročně přibývá 250 klientů. Musíme vymyslet, jakým způsobem zvládnout to, že tu musíme být pro stávající klienty a všechny nové, co přibydou," uvedla.

Ročně projde centrem asi 1400 lidí. Na pobytech jich tam může být kolem 15 současně, denně se tam vystřídá kolem 28 lidí. Klienti si na pobyt přispívají, hradit ho mohou z příspěvku na péči. Zdravotní pojišťovny platí jen služby psychologa, rehabilitaci a ergoterapii.

Sehnat peníze je stále těžší

Podle Svěráka je těžší než dříve sehnat dost peněz. "Když jsme vybírali na cihly a na přístroje, tak tomu lidé rozuměli. Teď vybíráme na chod, což není tak konkrétní," dodal Svěrák. Centrum provozuje v pražských Malešicích třípatrovou budovu, jejíž součástí jsou pokoje pro klienty, rehabilitační prostory včetně bazénu, posilovna, tréninková kuchyně či počítačová učebna.