Podle řeči čísel představuje v Česku hranici chudoby čistý měsíční příjem 9 901 korun. Pro dvě dospělé osoby je hranicí chudoby příjem 14 852 korun měsíčně. Pro dva partnery s jedním dítětem do 13 let to činí celkový příjem 17 823 korun, pro partnery se dvěma dětmi do třinácti let je to měsíčně 20 793 korun.

Jak upozorňuje Šárka Šustová z oddělení sociálních analýz Českého statistického úřadu, koncentrace osob v okolí hranice chudoby je relativně hustá.

Nejde jen o peníze

Pod hranicí ohrožení příjmovou chudobou se nachází celkem 9,7 procenta osob. Pokud bychom ale hranici zvýšili pouze o 165 korun, to jest na 10 066 korun na měsíc, podíl osob ohrožených příjmovou chudobou by se zvýšil o téměř 65 tisíc lidí na 10,4 procenta.

Sociologové současně upozorňují, že finanční příjem je pouze jedním z ukazatelů a indikátorů toho, kdo je skutečně chudý. Chudoba se ale měří i podle tabulky určující materiální chudobu a deprivaci. Tou trpíte, když máte nedostatek alespoň čtyř položek z devíti.

Kritéria pokulhávají

Mezi těchto devět položek patří schopnost zaplatit neočekávaný výdaj ve výši několika tisíc korun (9 600 korun v roce 2014), možnost jíst maso, drůbež nebo ryby (nebo jejich vegetariánské náhražky) každý druhý den, dostatečně vytápět byt, schopnost zaplatit ročně všem členům domácnosti alespoň týdenní dovolenou mimo domov.

Dále mezi těchto devět položek patří mít pračku a barevnou televizi či telefon a používat osobní automobil.

Hradit náklady spojené s bydlením – nájemné, splátky hypotéky, platby za energie (elektřinu, teplo, plyn a vodu) a splátky ostatních půjček, úvěrů nebo leasingu. Postupně se však, upozorňuje Šárka Šustová, ukazuje, že tato hranice materiální deprivace není dostatečná.

Někdo se totiž nemusí dívat na televizi a je současně odpůrcem telefonování, pere si ručně a je rozhodným odpůrcem ježdění autem. Podle čtyř indikátorů je tedy chudý a vlastně materiálně deprivovaný, i když by si vše mohl lehce koupit z běžného platu, uvádějí sociologové.

Eurostat reviduje

Eurostat proto přistupuje k revizi ukazatelů materiální deprivace a zařazuje nové položky, které se ukazují pro život významné. Například kolik peněz zůstává každé osobě k soukromé spotřebě. Či zda má jedinec ještě vůbec nějaké prostředky, aby se mohl setkávat s přáteli, měl možnost účastnit se volnočasových aktivit, možnost nahradit své oblečení novým, nikoli ze secondhandu či mít dva páry kvalitních bot.

Podle sociologů sem patří ale i schopnost umožnit dětem, pokud jsou talentované, studia či si zaplatit kvalitní péči o zdraví. To dnes není samozřejmostí. Jen náklady na dokonalé zubní protézy dosahují desítek tisíc korun.

„O tom, co musí člověk vlastnit, aby se odlišil od úplného chuďasa, psal už Adam Smith v díle Bohatství národů z roku 1776. Podle zakladatele klasické ekonomie je v Anglii mnoho věcí zbytných, ale objevit se na veřejnosti bez kožených bot by bylo ostudou i pro chudého člověka“, uvádí ve svých spisech sociolog Jiří Večerník.

Materiálně deprivovaný člověk:
nemůže běžně a bez problémů nahrazovat obnošené oblečení za nové (nikoli secondhandové)
nemá dva páry dobře padnoucích bot
nemůže si dovolit každý týden utratit malou sumu peněz pro sebe, aniž by se musel s někým radit
nemá prostředky, aby se pravidelně účastnil volnočasových aktivit
nemůže si dovolit posedět s přáteli či příbuznými u jídla či pití alespoň jednou za měsíc
Materiálně deprivovaná domácnost:
nemůže si koupit, když potřebuje, nový nábytek a vyměnit jej za opotřebovaný
nemůže si dovolit jíst maso, drůbež nebo ryby (nebo jejich vegetariánské náhražky) každý druhý den
nemůže dostatečně vytápět byt
nemůže zaplatit neočekávaný výdaj ve výši několika tisíc korun (9600 Kč v roce 2014)
nemůže zaplatit ročně všem členům domácnosti alespoň týdenní dovolenou mimo domov
nemůže hradit náklady spojené s bydlením – nájemné, splátky hypotéky, platby za energie (elektřinu, teplo, plyn a vodu) a splátky ostatních půjček, úvěrů nebo leasingu
nemůže si koupit osobní automobil
nevlastní počítač s připojením k internetu