Článek
Za jediný rok se totiž prodejní cena žlutého kovu snížila téměř o třetinu – o 28 procent v dolarových cenách a o 31 procent v eurových cenách. Když cena troyské unce (31 gramů) klesla z více než 1700 na asi 1200 dolarů, byl to nejprudší pokles od roku 1981.
Nejvýrazněji to pocítilo Švýcarsko. Po ztrátách, jejichž hodnota se podle agentury Bloomberg odhaduje na 15,5 miliardy dolarů, se Švýcarská národní banka dostala do minusu, a vůbec poprvé za 107 let proto nevyplatí dividendy ani žádné příspěvky státu či kantonům.
Vkladatelé „mohou zoufat“
Největší ztráty však zaznamenal americký Fed a německá Spolková banka – 121 a 51 miliard dolarů. Na tyto dva finanční ústavy tak připadla více než třetina ztrát, které národním bankám všech zemí světa způsobil propad cen žlutého kovu.
Celková hodnota těchto ztrát se podle amerického listu The Wall Street Journal odhaduje na 350 miliard dolarů a podle německého deníku Die Welt dokonce na 457 miliard dolarů, tedy asi na devět biliónů korun. To je více než hodnota všeho, co Česko vytvoří za celé dva roky.
„To ale neznamená, že centrální banky se od zlata odvrátí. Ty se na kurzy zlata nedívají brýlemi pro krátké lhůty,“ řekl listu hlavní ekonom Bremer Landesbank Folker Hellmeyer.
U těchto institucí v mnoha případech o žádnou skutečnou ztrátu nejde, a to nejen proto, že ústavy jako Spolková banka a Fed mají zavedeny postupy, jak dopady podobných cenových výkyvů „zrušit“.
V řadě případů bylo jejich zlato zakoupeno už dávno – v dobách, kdy se jeho cena pohybovala okolo 300 dolarů, tedy na úrovni čtvrtiny dnešní „pokleslé“ ceny.
Kdo uvěřil ve zlato, sčítá ztráty
Zatímco velcí investoři se z obchodu se zlatem většinou včas stáhli, dopad cenových výkyvů pocítí nejvíce ti, kdo se nechali svést řečmi o zlatu jako jediné spolehlivé záruce hodnot v posledních letech. „Každý, kdo nakoupil zlato po roce 2010, se nyní nachází v zóně ztrát,“ konstatoval Andreas Nigg z curyšské Bank Vontobel.
Zatím nikdo nezveřejnil ani nejhrubší odhad škod, jež tito lidé utrpěli. Jsou však známy případy jako Paulsenův „zlatý“ fond PFR, který loni zaznamenal ztráty ve výši 63 procent během pouhých deseti měsíců. Zaplatí to vkladatelé. Podobně dopadli ti, kdo dali peníze fondu Junior Gold. Pokud investovali třeba 10 tisíc liber, zbývá jim dnes jen asi 3500 liber.
Britský The Daily Telegraph napsal, že devět z deseti loni nejztrátovějších investičních fondů sázelo právě na zlato. Nikdo z nich se zjevně nepřipravil na prudký pád cen. Jak podle agentury DPA řekl Frank Schallenberger z německé Landesbank Baden-Württemberg, „vkladatelé, kteří investovali do zlata, mohou za současného stavu jen zoufat“.
Strach měl velké oči
K poklesu cen přispělo několik faktorů. Jedním z nich je stabilizace dolaru i eura, dalším nízká inflace. Zlato je totiž nejjistější zárukou v dobách, kdy měny kolísají a peníze rychle ztrácejí hodnotu. Jak ale připomněla Bank of America, „nerealizovala se žádná z obav, jež hnaly investory na trh po krizi“.
Vlivní experti jako lidé z investiční banky Goldman Sachs navíc varují, že cena zlata bude i dále klesat, a to až na 1050 dolarů za unci koncem tohoto roku, což zájemce pochopitelně odrazuje. Experti Deutsche Bank zašli dokonce ještě dále. Na základě srovnání s cenami jiných kovů dospěli k závěru, že zlato je proti nim dlouhodobě vysoce nadceněno.
„Ceny zlata by musely klesnout k 725 dolarům za unci, aby se dostaly zpátky na dlouhodobý historický průměr v reálných cenách,“ uvedli ve své zprávě. I kdyby se prý brala v potaz výše příjmů na hlavu, nemohlo by se za troyskou unci platit více než 800 dolarů.