Článek
„Je to dáno velkým hladem Čechů po tom něco vlastnit. V minulosti se upínali na svůj rekreační objekt a po společenských změnách přišly další možnosti,“ řekl Právu Jiří Fajkus, místopředseda představenstva Real Spektrum Group.
„Touha mít své vlastní bydlení je teď opravdu obrovská. Bohužel, mnozí kvůli ní i zapomínají, že získáním bytu nekončí jejich starosti a výdaje,“ upozornil prezident Asociace realitních kanceláří ČR a místopředseda představenstva pražské RAK CZ Jaroslav Novotný.
Zdrojem hlavně privatizace
Touha Čechů by ale sama od sebe nestačila. Odborníci soudí, že se k tomu přidala i řada příznivých okolností. Šlo především o masovou a rychlou privatizaci obecních, dříve státních bytů, které byly v minulosti prodávány mnohdy za hubičku a i nyní jsou jejich ceny stále většinou velmi příznivé. I lidé, kteří o privatizaci neměli zájem, se často do ní zapojili jen proto, aby se vyhnuli v budoucnu nejistotě, co se stane s jejich bytem.
Také stát v uplynulých letech velmi podporoval koupi bytů do vlastnictví. Zejména dotací úroků k úvěrům a jejich daňovými odečty. Velkorysé daňové odečty se udržely až do současné doby. Rovněž banky pružně reagovaly na zájem Čechů o nové developerské projekty i starší byty a nabídly jim hypotéky a úvěry ze stavebního spoření s dlouhou dobou splácení a relativně nízkým úrokem.
Probíhaly také postupně i převody bytů z majetku stavebních bytových družstev do vlastnictví jejich členů.
Majitel se musí o majetek starat
Vlastníci bytů oceňují, že ve svém mají jistotu bydlení, nižší náklady než v nájemních bytech, větší svobodu při zařizování a úpravách bytu a že si tím vytvářejí dobré podmínky pro život ve stáří. Mnoho z nich dává i přednost bytu před životem v rodinném domku, jehož pořízení je zpravidla dražší a údržba dá víc starostí.
Obliba bytů se projevuje i v tom, že jejich vlastníci domy hodně opravují a zateplují, takže i vzhledově vypadají mnohem lépe než dříve.
Přechod Čechů do vlastního však nemá jen pozitiva. „Řada lidí si naivně myslí, že když si koupí byt, že se už dál nemusí o nic starat,“ soudí Novotný.
„To je ale velký omyl. K vlastnictví bytu patří i společné části domu, včetně střechy, pláště domu a mnoha rozvodů. To vše je nutno udržovat, což stojí, zvláště u špatně opečovávaných domů, velké peníze,“ dodal Novotný.
Jiří Pácal, člen správní rady Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí, upozornil, že se ve zprivatizovaných domech často setkávají dva světy. „Všichni vlastníci sice chtějí dům opravovat, ale jedni na to mají dost prostředků a druzí nemají. To pak bývá velký zdroj konfliktů. Pro lidi, kteří jsou třeba v důchodu a nemají velké příjmy, to pak bývá velké trauma,“ uvedl Pácal.
Odborníci zdůrazňují, že spokojený život může být jen v těch domech, ve kterých dobře funguje společenství vlastníků jednotek (SVJ) a jeho orgány, zejména výbor.
„To má naprosto klíčový význam. Když se nikdo o společné záležitosti týkající se všech vlastníků pořádně nestará, může v domech vládnout chaos a nepořádek. Žít v takovém domě je pak velký problém,“ zdůraznil Pácal.
Podle posledního sčítání lidu, bytů a domů je v Česku zhruba 80 tisíc společenství vlastníků jednotek. „Bohužel, řada z nich nefunguje, jak má,“ upozornil Pácal.
Nájemních bytů rychle ubývá
Jaroslav Novotný doporučuje lidem, kteří si kupují byt, aby se zajímali například i o to, zda v domě převážně bydlí vlastníci nebo jejich nájemníci.
„Řada bytů byla koupena jako investice, a tak je mnoho vlastníků pronajímá. Je jim jedno, kdo v nich bydlí a jak se nájemníci chovají, což může vést k mnoha kolizím,“ uvedl Novotný.
Obrovský přírůstek bytů ve vlastnictví současně ale znamenal razantní propad počtu nájemních bytů. Zatímco například v roce 2001 (roce předposledního sčítání lidu, domů a bytů) bylo nájemní formou v obecních, soukromých a družstevních domech užíváno přes 1,6 miliónu bytů, v roce 2011 podle výsledků posledního sčítání jen asi 1,1 miliónu bytů.
„Je to obrovský propad, zejména u obecních domů. Myslím, že se to přehnalo, nájemní byty nám budou velmi chybět. Jednak pro sociálně potřebné lidi, jednak kvůli mobilitě na pracovním trhu,“ soudí Jiří Pácal.
Podle jeho slov stát v nájemním bydlení zaspal a zcela selhal. „Ani v současnosti, přes mnoho slov a deklarací, nevidím, že by existovala nebo se aspoň rodila nějaká efektivní podpora nájemního bydlení,“ uvedl Pácal.
Nezdravý extrém
Také Jiří Fajkus soudí, že se Česko dostalo převážnou podporou jen vlastnického bydlení do nezdravého extrému. „V Unii je běžný poměr, že třetina lidí žije ve vlastním a dvě třetiny v nájemním bydlení či jinak. U nás, když započítáme i byty v rodinných domcích, je poměr obrácený,“ říká.
I přesto se Fajkus domnívá, že zájem o nájemní bydlení zase přirozenou cestou stoupne. „Pozoruji, že dnešní mladí lidé s první výplatou se víc zajímají o nájemní než vlastnické bydlení. Nechtějí splácet dvacet, třicet let hypotéku, ale cestovat po světě,“ soudí.
Podle jeho slov také developeři stále častěji zvažují myšlenku výstavby nájemních bytů a také prý významně ožívá nová družstevní výstavba. „Ukazuje se, že myšlenka družstevnictví funguje perfektně i v nové výstavbě. Je to pro členy rychlá záležitost, levná a banky mají zájem půjčovat peníze, protože mají jistotu, že se jim vrátí,“ uvedl Fajkus.
Podle Fajkuse pomůže i ukončení regulace nájmů. „Teprve pak se ukáže – pro developery i občany – jestli se vyplatí spíš vlastnické, nebo nájemní bydlení,“ uvedl.