Evropská unie přitom tuto legislativu schválila již v roce 2004 a členské státy měly až do 17. května loňského roku čas na převedení evropských směrnic do národních právních řádů. Některé z nich tak podle Evropské komise učinily ale jen částečně a Česká republika spolu s Lucemburskem a Řeckem dokonce vůbec. Pokud by Praha situaci nenapravila do dvou měsíců, velmi pravděpodobně se bude muset hájit před Evropským soudním dvorem v Lucemburku.

Evropská unie začala na přijetí jednotného evropské nebe pracovat na přelomu tohoto století, protože se ukázalo, že v letech 1999 až 2000 výrazně narostlo zpoždění u jednotlivých letů, což aerolinky přišlo až na 1,3 miliardy eur, tedy téměř 34 miliard korun. Na vině je především citelný nárůst leteckého provozu a roztříštěnost letové kontroly v EU. Například let z Bruselu do Říma je řízen celkem devíti středisky leteckého provozu, což je velká zátěž nejen pro řídící letového provozu, ale i pro samotné piloty.

V celé unii přitom v současnosti působí celkem 65 center letového provozu, které se kolikrát striktně řídí hranicemi jednotlivých států bez ohledu na hlavní letecké trasy. Toto rozdělení mělo přitom základ v 60. letech minulého století, kdy byl letecký provoz daleko menší.