Článek
Krajský soud v Plzni totiž vynesl průlomový verdikt, podle kterého může být takto účelově propuštěnému příslušníkovi pozastaveno vyplacení odchodného do doby, než bude rozhodnuto o tom, zda se dopustil protiprávního jednání.
Šlo o případ bývalého dozorce z věznice v Kynšperku nad Ohří Milana Machaly, který předloni v září odešel na vlastní žádost ze služebního poměru těsně před tím, než jej detektivové z Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) obvinili ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí.
Odchodné mu ale bývalý zaměstnavatel dosud nevyplatil s odůvodněním, že vyčká do pravomocného skončení trestního řízení. Machala se žalobou dožadoval toho, aby soud uložil řediteli kynšperské věznice vydat rozhodnutí o jeho nároku na odchodné, který mu měl vzniknout po skončení služebního poměru.
Věděl, že odchodné je ohroženo
„Pan Machala věděl, že už proti němu byly zahájeny úkony trestního řízení, a přiznával, že z tohoto důvodu, aby získal nárok na odchodné, sám požádal o ukončení služebního poměru,“ uvedla před soudem právní zástupkyně Vězeňské služby Lucie Pilousová.
Machala podal žádost o propuštění ze služby ke dni 29. září 2014 a tehdejší ředitel věznice Vlastimil Kříž mu vyhověl. Krátce nato dostal Kříž zprávu o tom, že GIBS vydala usnesení o zahájení trestního stíhání, podle kterého měl Machala od roku 2012 fyzicky a psychicky týrat svoji manželku, a způsobit jí tak těžkou újmu na zdraví.
V návaznosti na tuto informaci pak šéf věznice dal Machalovi na vědomí, že o nároku na odchodné rozhodne až po pravomocném skončení trestního řízení. To zatím není uzavřené, obžalobu na Machalu projednává Okresní soud v Sokolově.
„My jsme posuzovali, zda žalobci v důsledku skončení služebního poměru na jeho žádost vznikl přímo nárok na odchodné. A došli jsme k závěru, že za stávajících okolností nikoliv,“ uvedl předseda senátu Václav Roučka.
Podle něho bylo pro takové rozhodnutí významné právní posouzení výkladu zákona o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů. To říká, že příslušník, jehož služební poměr skončil a který vykonával službu po dobu alespoň šesti let, má nárok na odchodné. To neplatí, pokud by byl propuštěn v důsledku pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu.
„Zákonodárce měl tím zjevně na mysli vytvořit určité legislativní opatření k zabránění účelového odchodu ze služebních poměrů u těch příslušníků ozbrojených sborů, kterým by hrozilo propuštění spojené se zánikem nároku na odchodné,“ vysvětlil Roučka.
Náčelník či velitel není soudce
„Cílem zákonodárce je zamezit tomu, aby byl služební poměr účelově ukončen propuštěním na vlastní žádost před pravomocným ukončením trestního řízení,“ dodal Roučka.
V projednávaném případu podle něho vyvstala otázka, zda v době páchání trestného činu, tedy v průběhu trvání služebního poměru, měl žalobce vnitřní motivaci učinit kroky ke skončení služebního poměru na vlastní žádost ještě předtím, než bude trestní řízení ukončené.
„To je v podstatě otázka, která je pro soud neřešitelná. Nicméně informace, které měl soud k dispozici z listinných důkazů, postačovaly k tomu, aby ředitel věznice usoudil, že žalobci ze zákona přímo nárok na odchodné nevznikl,“ sdělil dále Roučka.
Upozornil na to, že služební funkcionář si sám nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá.
„Proto vyčká výsledku trestního řízení. Právě s ohledem na rozhodnutí o vině se vytvoří prostor pro to, aby byla vyhodnocena otázka, zda měl žalobce v době skončení služebního poměru na vlastní žádost určitou motivaci, aby tak učinil, a učinil tak proto, aby se účelově vyhnul nepříjemným důsledkům, které by pro něho znamenaly nemožnost vyplacení odchodného,“ uzavřel Roučka.