Matěj Stropnický: Svou pozici jsem potvrdil

Trochu se uklidnila. Dohadovací řízení ve věci mého odvolávání skončilo a teď snad začínáme zase pracovat.

Myslím, že je potvrzena.

Pominuly.

Návrhy zůstaly bez úspěchu a koalice pokračuje dál.

Řekněme, že paní primátorka byla požádána Trojkoalicí, aby vysvětlila své jednání ve věci smírčího řízení v otázce Škodova paláce a jeho nájmu (Krnáčová si měla nechat právní kancelář pro zastupování Prahy doporučit protistranou, pozn. red.). Přijal jsem její vysvětlení, že jednala v dobré víře s cílem domluvit pro město výhodné podmínky.

Jejímu postupu rozumím. Zaslechl jsem nějaké úvahy o tom, že by se výměnou za snížení nájmů ve Škodově paláci mělo hlavní město Praha vzdát předkupního práva pro ten objekt. Pokud by taková situace měla nastat, tak bych se určitě stavěl proti tomu, ale nic takového v tuto chvíli není. Napravili jsme chybu, paní primátorka sama navrhla její nápravu, takže jsme zrušili spolupráci s advokátní kanceláří, s kterou domluvila spolupráci, a tím se mi zdá, že by ta věc mohla být uzavřena.

Ne, ale já nejsem součástí těch koaličních jednání. Mám celkem radost, že mám na starost věcnou agendu územního rozvoje a politických intrik se tolik neúčastním.

Ano, v tuhle chvíli ano.

To je hrozně dlouhá doba, nedá se to takto dopředu říct. Bude záležet na tom, jak se rozhodne především hnutí ANO samo. Koaliční smlouva říká, že zástupce do vedení města nominují jednotlivé koaliční strany. My jsme nemluvili ANO do toho, kdo bude kandidátem na primátora, nemluvili jsme do toho, kdo bude radní, a popravdě řečeno taky čekáme, že ostatní koaliční partneři nebudou tlačit na Trojkoalici, aby si vyměnila své zástupce ve vedení města.

Třeba mě. Ale třeba v budoucnosti někoho jiného, to patří do pravomoci každé koaliční strany.

Náš vztah je dobrý, když je nějaký problém, tak si zavoláme. Tak, jak to má být.

Myslím, že už uznala, že to bylo unáhlené, a že už od toho úmyslu odstoupila.

Vím, že nebylo podáno, myslím si, že už ani podáno nebude. On k tomu totiž není důvod. Tehdy mě trochu překvapilo, že se zrovna v téhle situaci primátorka nejdřív nespojila se mnou, nezeptala se, o co se jedná, a že hned začala mluvit o trestním oznámení, to mi přišlo předčasné. Myslím si, že už to dneska chápe i ona.

Já jsem to udělal v souladu s pokyny pro zadávání zakázek tohoto typu, tedy zakázek do 100 tisíc. Objednal jsem to písemně na hlavičkovém papíře, to znamená zcela transparentně. Jediné, co jsem neudělal - a to jsem tady byl teprve tři dny - že jsem to nezadal do objednávkového soupisu tady interně. Zadal jsem to advokátním kancelářím, ale tady jsem to měl ještě vyplnit do formuláře. Na tohle jsem přišel až dodatečně, proto tam byl tento pokyn.

Ale bylo to formální pochybení. To usnesení, v kterém se popisovaly pokyny, jak mám postupovat, je z roku 2010, a poté, co jsem tady byl tři dny, tak jsem nemohl znát všechna usnesení o tom, jakým způsobem mám postupovat. Poradil jsem se s odborem a odbor rozpočtu mi poradil, jak mám postupovat. Já jsem tak postupoval, a pak se ukázalo, že v tom byla chyba. Teď ta chyba padá na mě. Byla to administrativní chyba a myslím si, že už je za tím tečka.

Už je to 14 dní, co jsem to tam psal, čili je potřeba k tomu přistupovat s odstupem. Ano, v tu chvíli jsem měl pocit, že cokoli, co předložím, tak je předmětem velké pozornosti a je to zpravidla odmítnuto, i když k tomu nejsou racionální důvody a i když se jedná o drobnosti.

Jako třeba žádost o zapůjčení rezidence primátorky. Je to sál s drobnými salónky okolo, kde je možné provozovat nějaká jednání, když tomu chceme dát váhu. Chtěl jsem zorganizovat první díl obnovené Metropolitní ozvučené desky, kterou založil kdysi primátor Hudeček a já chtěl tuhle „desku“ obnovit. Jedná se o setkání vedení města s odbornou veřejností. Ale i tato věc se poté vyjasnila, paní primátorka mi rezidenci půjčila, takže jsem spokojený.

Popravdě řečeno ne všechny věci se podařilo narovnat. S panem radním Haškem (Michal Hašek, ANO) se už přes dva a půl měsíce bavím o tom, že je potřeba, aby došlo ke zřízení komise pro pražské břehy, která tady existovala v minulosti, a aby byla vypsána soutěž na městského správce nábřeží, protože je potřeba činnost na náplavkách provozovat v souladu s koncepcí pražských břehů, kterou zpracoval Institut plánování a rozvoje a která byla přijata v minulém volebním období.

Máme v programovém prohlášení, že se jí budeme řídit, a já to mám na starost a byl bych rád, aby mi nebylo bráněno v uskutečňování toho, co mám v kapitole územního rozvoje v programovém prohlášení, protože jinak za rok, až budeme vyhodnocovat, co je z něj splněno, tak budu říkat, že pořád zřizuju komisi? To nejde.

A je tam celá řada problémů, najednou se na náplavkách povoluje mnoho akcí, které podle mě jdou proti té koncepci, která říká: je to významný veřejný prostor, který vznikl a je provozován spontánní aktivitou různých neziskových organizací, občanských iniciativ, jsou tam umělecké produkce a další věci. Je to tudíž prostor, který je atraktivní pro komerční zájem, pro akce typu Lodě na vodě, pro byznys, který tam chce prezentovat nové modely automobilů, módní přehlídky, různé firemní akce. Já si myslím, že je to veřejný prostor, že není zájmem města, aby se z toho stalo výstavní přehlídkové molo, kde se budou předvádět produkty, ale že je to místo, kde se setkávají lidé, které by nemělo být primárně podřizováno komerčním zájmům.

To je debata, kterou vedeme, a je dost těžká. Pan radní, který má na starost majetek (Michal Hašek), má na tohle jiný názor. Já tomu rozumím, ale město by si mělo říct, jestli nám v tom prostoru jde primárně o peníze, nebo jestli je to prostor, o který nám jde jako o rozvojovou lokalitu, kde chceme udržet lowcostové aktivity, neziskovky nebo i nějakou formu podnikání, jako jsou farmářské trhy.

Pravda je, že na náplavkách se život naštěstí nezastavil, ale viděl jsem, že tam kotví nové lodě. Včera (ve středu) byla, myslím, tisková konference, na které se představovaly zrovna Lodě na vodě, a byla tendence tam popisovat, že se otevíráme tomu, aby bylo na náplavkách víc komerčních příležitostí. To není dobrý směr, je to rozhodně v rozporu s koncepcí a tím pádem v rozporu s programovým prohlášením. Já jsem po několika jednáních s panem radním došel k závěru, že je potřeba zřízení zmíněné komise a další sporné otázky týkající se nábřeží přesunout na koaliční jednání. Minulý týden jsem požádal předsedu našeho klubu, aby otevřel tuhle otázku na koaličním jednání.

Jsou především neformální. Paní Kleslová je součástí koaličního jednání tady na magistrátu, tzv. koaliční devítky, a pan Poche se významně podílel na sestavování kandidátky ČSSD, čili je to řekněme vlivný politik soc. dem. Řekněme, že ani jeden z nich mi není nakloněn a já je taky nemám důvod mít v lásce.

Je to tak, že když předkládají něco kolegové, tak je to předmětem rozpravy mezi lidmi, kteří jsou v sále na jednání rady, ale když něco předkládám já, tak do toho často zasahují ještě tyto externí vlivy: tohle mu nepovolte, to mu neumožněte. Je to takové blokování, které tam cítím. Není to tak, že by paní Kleslová přišla a řekla: „Stropnickýmu zamítnout všechno.“ Tak to není. Ale cítím, že tlak vychází odtamtud, což se dá často poznat podle toho, že když kolegové namítají něco proti věcem, které navrhuji, tak nemají argument.

Nepanáčkuji. Oni jsou oba zvyklí, že se poslouchá na slovo, a já jsem zvyklý odmlouvat. To mocní lidé nesnesou.

Určitě.

Je to pravda, ale zdá se mi, že se teď kultivuje.

Ne, to ne.