Jak a s jakým očekáváním jste v roce 1989 vnímal listopadové události?

Vnímal jsem je velmi intenzivně, byl jsem jejich iniciátorem za nezávislé studentské hnutí Stuha a později i bezprostředním aktérem. Relativně dlouho jsme nevěděli, zda zvítězíme, nebo skončíme na léta v kriminálech (osobně jsem byl zatčen ještě 19. 11.). Základní emocí bylo porazit komunistický režim a prosadit svobodnou společnost, ekonomická témata tehdy studenty opravdu nezajímala.

Když se na tuto dobu podíváte dnes s odstupem, naplnilo se vaše očekávání?

Mám-li být poctivý k sobě tehdy i dnes, tak se očekávání opravdu naplnila. Svobodu jsme si vybojovali a užíváme si ji do dneška plnými doušky. Současně se ovšem naplnily i tehdejší obavy, které nám říkali hlavně naši otcové. A to, že nastavit svobodnou společnost a zavést tržní ekonomiku bude trvat do deseti let, ale uzdravit lidská srdce i duše deformované lety komunismu i normalizace bude trvat po dvě generace.

Co vás za posledních 25 let ve vývoji České republiky nejvíce zklamalo a co naopak nejvíce potěšilo?

Potěšil mě výkon mnoha jednotlivců i země jako celku. Potěšil mě jednoznačný příklon k Západu i svobodě. A spousta dalších věcí. Zklamala mě neuvěřitelná schopnost různých chytráků a vykuků všechno obejít a zneužít ve svůj osobní prospěch. Včetně politiky s její plejádou různých populistů a demagogů, kteří ani sami nevěří tomu, co slibují, a kdykoli to poruší.

Jak jste si v roce 1989 představoval svou vlastní budoucnost a jak hodnotíte svých posledních 25 let?

Moc jsem si nepředstavoval, byl jsem mladý a plný nadšení z toho, co jsme dokázali. A těšil jsem se na život ve svobodě. Léta to byla dobrá a naplněná. Kdybych volil jinak, byl jsem možná bohatší a oblíbenější, ale takto mám pocit, že jsem se na naplňování našich představ osobně podílel. A určitě nelituji, mám skvělou ženu a čtyři dorůstající děti a přes všechny úspěchy a pády to bylo nesmírně zajímavé období a jsem rád na světě.

Co byste České republice popřál do příštích 25 let?

Každá generace si svoji svobodu musí vždy znovu vydobýt sama. A já přeji té dnešní, ať tuto pravdu pochopí včas a nemá to tak těžké jako ta našich otců. Ať už se jedná o plíživou normalizaci, nebo o vzrůstající rizika ve světě.