Zeman: Koalici jsem mohl škrtem pera vyhodit do povětří

Začal bych vaší první poznámkou. Ano, máte pravdu v tom, že jsem ve vánočním poselství rekapituloval své sliby. Zbýval mi poslední, který jsem naplnil před několika dny: že navštívím naše vojáky v Afghánistánu. Takže mám sliby stoprocentně splněny a slibuji, že se k nim už nebudu vracet. Daleko spíše se budu zabývat tím, jak plní sliby ostatní.

Pokud jde o průzkumy veřejného mínění. Byl jsem předsedou ČSSD, Sněmovny, vlády a se zájmem jsem sledoval výkyvy průzkumů veřejného mínění nahoru a dolů. Přiznávám se, že mě to nikdy příliš nezajímalo.

V případě předsedy soc. dem. mě zajímalo, jestli strana vyroste ze sedmi na 32 procent, bez ohledu na průzkumy veřejného mínění. V případě předsedy vlády mě zajímalo, jestli vláda vyvede zemi z hospodářské krize, nebo ne, a v případě prezidenta mě zajímá, zda plní sliby, které dal veřejnosti, nebo ne.

Jinými slovy, nemůžeme vyloučit, jestli průzkumy veřejného mínění za rok nebo za dva nebudou mít úplně jiné hodnoty. Ale přiznejme si, že jeden z politiků, který se řídil průzkumy veřejného mínění, byl Jiří Paroubek, a vy velmi dobře víte, jak dopadl.

Teď bych mluvil spíše o minulosti než o budoucnosti. V minulosti stabilizace politické scény znamenala to, že splním slib, který během mé prezidentské kampaně visel na každém nároží, a tento slib zněl „Stop Nečasově vládě“.

Měl jsem možnost tento slib nedodržet tím, že umožním Nečasově vládě bez Nečase dále vládnout. Kdybych tak učinil, tak dnes máme vládu Miroslavy Němcové jako premiérky a těšíme se na volby koncem května. Ale sliby se mají plnit a já jsem splnil i tento obtížný slib.

A když se ptáte, čím jsem sjednotil společnost, tak to bylo právě tím, že jsem umožnil vznikem přechodné vlády předčasné volby, a tedy to, aby se společnost sama svobodně rozhodla, koho chce mít ve vládě a koho chce mít v opozici.

A teď přejděme k budoucnosti. Možná že vás, pane redaktore, překvapím, ale já pojímám roli prezidenta jako krizovou pojistku. Tato krizová pojistka může být zapnuta pouze v okamžiku, pokud se rozpadne politická vláda, jako se rozpadla ta Nečasova, a vypíná se v okamžiku, kdy vznikne nová politická vláda na základě výsledku svobodných voleb.

Koaliční smlouva byla uzavřena 6. ledna, já jsem jmenoval premiéra 17. ledna, vládu 29. ledna, čili zhruba ve třítýdenním intervalu, i když někteří méně informovaní novináři píší, jak sakra dlouho jsem to prodlužoval.

Co jsou tři týdny v životě lidském, ale budiž. A teď je krizová pojistka vypnutá. Zapne se zase v okamžiku, kdyby se, nedej Bůh, nová vláda dostala do krize a rozpadla se jako vláda Petra Nečase.

Já vám to rád vysvětlím, jak říkal Vlasta Burian, „při vašem vzdělání“. Samozřejmě, že jsem nenamíchal Petru Nečasovi do čaje afrodiziakum a samozřejmě, že jsem nebyl příčinou jeho vztahu s Janou Nagyovou. Ale vy velmi dobře víte, že zde byl učiněn velmi vážně míněný pokus pokračovat v Nečasově vládě bez Nečase, neboli pokračovat v Kalouskově vládě s Kalouskem.

Tento pokus se odvolával na údajnou stojedničkovou většinu v Poslanecké sněmovně, která, jak praxe ukázala, ve skutečnosti vůbec neexistovala. Byl to blaf, chcete-li podvod. Moje role, ke které se hrdě hlásím, spočívala v odmítnutí pokračování takové vlády.

Já bych si to v každém případě velmi, velmi přál. V současné době nevidím jinou alternativu vládní koalice, než je ta, která dnes existuje. Dobře víte, že jsem mohl tuto vládní koalici škrtem pera vyhodit do povětří, kdybych nejmenoval Andreje Babiše ministrem financí, a dobře víte, že jsem to neudělal. Co může být hmatatelnější důkaz mé podpory této vládní koalice než právě toto?

Kromě toho jsem řekl, že jako prezident republiky dám této vládní koalici sto dní hájení. To je moje osobní rozhodnutí. Pokud jde o česká média, znáte můj názor na jejich inteligenci, takže neočekávám, že by udělala něco podobného. Udělám to už proto, že prakticky všichni členové vlády, s výjimkou Bohuslava Sobotky, nikdy žádný resort neřídili (ministr průmyslu Jan Mládek byl ministrem zemědělství v letech 2005−2006, pozn. red.). Jsou tam nováčci a je férové dát jim čas, aby se zapracovali a ukázali, zda svou práci umějí, nebo neumějí odevzdávat.

Vypovídá to především o neschopnosti lídrů politických stran, případně o neschopnosti premiérů mít stabilní vládu, která vydrží čtyři roky. S poněkud ironickým podtextem jsem rád citoval Josefa Vissarionoviče Stalina a jeho slavný výrok „kadry rešajut vsjo“.

On mimochodem většinu těch kádrů nechal postřílet, což je druhý příběh. Ale v tom prvním příběhu měl v zásadě pravdu: silná osobnost v čele vlády, ať je pravicová, nebo levicová, udrží vládu celé čtyři roky, protože dokáže tlumit naprosto přirozené rozpory mezi ministry.

A ty rozpory se týkají především peněz. Každý ministr chce zvýšit prostředky svého resortu. A protože státní rozpočet není bezedný, tak premiér buď podlehne těmto tlakům, a pak neplní svoji funkci, anebo dokáže ministry udržet na uzdě, a pak svoji funkci plní.

Prezident v každém případě podle ústavy komunikuje jak s premiérem, tak se všemi členy vlády, které si může povolávat ke konzultacím. Já rozhodně nebudu tím, kdo bude vládu rozeštvávat. Nemám na tom ani zájem, protože by bylo poněkud nudné, kdybych musel jmenovat další vládu. Doufám, dá-li tomu Bůh a čeští politici, včetně mě, že další vládu budu jmenovat až po volbách v říjnu za čtyři roky, to znamená v říjnu 2017.

To máte dvě možnosti. Jak jsem už řekl, pan premiér Sobotka neměl žádný „alternativní glóbus“. Já jsem se mimochodem ocitl ve stejné situaci v úplně jiné kauze. Na úřad ombudsmana jsem navrhl pana Křečka a pana Zářeckého, a najednou jsem zjistil, že u pana Zářeckého nemám „další glóbus“, protože pan Zářecký těsně před uplynutím termínu z rodinných důvodů moji nominaci odmítl.

Takže už z tohoto důvodu dokážu pochopit pana premiéra Sobotku, i když si stále myslím, že ministr obrany by měl rozumět problematice obrany, a na tomto názoru trvám. Pan premiér mi nenavrhl žádného alternativního ministra obrany, a je pořád lepší mít ministrem obrany bývalého herce než nemít ministra obrany.

Víte, samozřejmě jsem si říkal, že pan Zaorálek působil většinu svého politického času spíše ve strukturách Poslanecké sněmovny než ve strukturách, které by se vztahovaly k ministerstvu zahraničí.

Na druhé straně musím poctivě přiznat, že jsem byl příjemně překvapen tím, že má zájem, aby ČR co nejdříve přijala euro, což jsem dříve vůbec netušil. Jako dlouhodobý zastánce co nejrychlejšího přijetí eura jsem se i z těchto důvodů s panem Zaorálkem smířil.

Pane redaktore, kdyby šlo jen o rozbité koleno, tak je to drobný detail, kterého si vy novináři všimnete, protože jako obvykle nejste schopni proniknout k podstatě věci.

Podstata věci, které jste si samozřejmě nevšimli, spočívá v tom, že už zhruba pět let trpím neuropatií dolních končetin, což je česky přeloženo odumírání nervů v dolních končetinách. To samozřejmě vede k tomu, že vrávorám − a někteří pitomečci se domnívají, že vrávorám kvůli opilosti.

Kéž by tomu tak bylo, protože pak by byly chvíle, kdy bych nevrávoral. Ale já vrávorám permanentně a mohu vám prozradit sladké tajemství. Právě teď jsem díky zraněnému kolenu dostal hůl. Staří lidé říkají holi pomocnice. A já poprvé v posledních pěti letech díky této holi nevrávorám, protože mám tři opěrné body místo dvou.

Takže moje zdraví je díky Bohu až na tu neuropatii v pořádku, koleno se mi hojí, občas pobolívá při změně počasí, což je u lidí mého věku normální. Díky holi, když si stoupnu na své dvě nohy, které profesor Kolář označil za „biologické protézy“, protože v nich není cit, a doplním to touto třetí nohou, poprvé mám pocit, že stojím na pevné půdě. Kéž by tomu tak bylo i na politické scéně.

Celý rozhovor s Milošem Zemanem si můžete přečíst v sobotním Právu