Článek
Na jednání středočeské ODS jste odmítli prodloužení mandátu současného vedení strany o půl roku. Proč?
Nejde ani o současné vedení, ani o to, jestli jde o půl roku, rok, nebo jeden den. Jde o základní demokratický princip, na který není možné sáhnout. Časové omezení voleného mandátu je základní demokratickou hodnotou a nelze ji porušovat z jakkoli pragmatických důvodů, ať jsou tím důvodem volby, nebo cokoliv jiného.
Uvnitř politických stran se nesmějí dít věci, které se nemají dít ve velkém politickém světě. Nesmí se uplácet, nesmí se prodlužovat mandát. Je to stejné, jako kdyby se v Poslanecké sněmovně dalo dohromady 120 lidí, řekli si, že si jim zde líbí a že je třeba ještě prosadit důležité věci, a prodloužili si mandát tu o tři měsíce, tu o tři roky nebo třicet let.
Ačkoliv i Petr Bendl hovoří o tom, že jde v tomto případě právě o onen demokratický princip, vskutku to tak je? Vypadá to totiž jako krok namířený proti Petru Nečasovi.
Odmítám jakékoliv úvahy, že se něco děje proti někomu. Byl bych rád, abychom nebyli v zajetí různých spikleneckých teorií a nějakého příliš opatrného vidění světa. Jde o základní demokratický princip, který nemůže být porušen v žádném případě. To vůbec nesouvisí s tím, o koho konkrétně v tuto danou chvíli jde.
Hovořil jste o možné změně v sestavě místopředsedů ODS. Kdo je slabým článkem – můžete personifikovat?
Rozhodně nemohu. Ale nepochybně platí, že ve chvíli, kdy má ODS svého předsedu vlády, který se určitě nemůže plně věnovat řízení strany, musejí se takové práci věnovat místopředsedové. Funkce místopředsedy není kvůli řádku na vizitce, ale kvůli práci pro ODS.
Stranu nemohou řídit nikým nevolení lidé, musí to dělat předseda a místopředsedové. Nebudu spekulovat o tom, kdo to dělat nechce, kdo to dělat neumí, případně koho k tomu předseda nepustí. Důležité je, že sestava, která je toho schopna, ochotna a je jí to umožněno, tady být musí. A proto jsem říkal panu předsedovi, že by volební kongres na podzim byl pro ODS nejvhodnější.
Máte tedy pocit, že současné vedení nesplňuje kritéria, která jste zmínil?
Myslím, že to každý vidí, že sestava místopředsedů není pro ODS ideální, že se minimálně nenaplnila očekávání, která do nich kongres nebo pan předseda vkládal.
Mezi Petrem Nečasem a místopředsedou ODS Jiřím Pospíšilem mělo dojít k rozkolu kvůli odvolání pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly. Máte takové informace?
Téměř denně mi přijde esemeska, telefon o nějaké zaručené zprávě o odvolání toho či onoho ministra, rošádě. Ve většině případů to jsou zkazky. Nevím nic o konkrétních sporech mezi Petrem Nečasem a Jiřím Pospíšilem. Co vím zcela jistě, je, že v ODS naprosto drtivě převažuje názor, že přenechání odpovědnosti za jakékoli silové ministerstvo typu vnitra nebo i spravedlnosti do rukou VV by bylo ohromným bezpečnostním rizikem pro tuto zemi.
Neuvažujete o tom, že se zapojíte do budoucího klání o posty místopředsedů?
Volební kongres nyní není, takže to není téma dne. Jako svou hlavní prioritu teď vidím úspěch v krajských volbách. Nikoliv, aby nedošlo k omylu, tím, že bych snad plánoval svou kandidaturu. Chci pomoci středočeské ODS, abychom porazili Davida Ratha. Chci a mám zájem kandidovat na post předsedy středočeského regionu. Chci dovést středočeskou ODS přes výběr nejlepších kandidátů a sestavení programu k vítězným krajským volbám.
Bývalý předseda ODS Mirek Topolánek vyslovil v rozhovoru pro Právo obavu, aby Petra Nečase nepotkal osud Vladimíra Špidly. Myslíte, že je taková obava namístě?
Nechci hodnotit výroky někoho o někom jiném. Myslím, že je chybou, že se příliš často zabýváme „komentováním komentářů“. Pro mě je Petr Nečas legitimně zvoleným předsedou ODS, předsedou vlády, člověkem, který vedle svých chyb má řadu předností. Nepochybně se zcela jasně snaží prosazovat změny v ČR a přes velké mediální harašení o různých problémech se mu to v poslední době docela daří.
V Brně se dnes koná jakýsi minikongres ODS. Je interpretován jako bojové cvičení k upevnění pozice Petra Nečase. Jakou sílu má podle vás v rámci strany?
Nevidím to jako bojové cvičení, ale jako správný krok. V poslední době zaznívá v ODS volání po diskusi. Například v době, kdy zuří kampaň našeho koaličního partnera TOP 09 k rozpočtovému určení daní, je naprosto logické a správné, že se předseda strany a premiér potkává se starosty zvolenými za ODS. Že jim chce vysvětlit svůj postoj a představit řešení, které není jako u TOP 09 postavené na hledání viníků.
Pozice Petra Nečase je dána tím, že je předsedou ODS. Strany, která v institucionálních věcech má velkou úctu ke konzervativním hodnotám. Za dvacet let pouze jednou ODS přerušila mandát předsedy (loňská výměna Mirka Topolánka Petrem Nečasem – pozn. red.). Z tohoto pohledu je jeho pozice nezpochybnitelná. Cítím k Petru Nečasovi velkou loajalitu, která je ale odvozena od mé loajality ke značce ODS. Zároveň musí být i mezi členy a vedení vzájemná loajalita.
Za nešťastné považuji, že dnes je považován za loajálního spíše ten, kdo častěji někoho chválí a častěji hlasitě tleská a poplácává po zádech, ale přitom se za rohem směje a čeká, až se něco pokazí, případně až bude vhodná příležitost vrazit nůž do zad, než ten, kdo od začátku otevřeně říká své názory, byť třeba v danou chvíli ne úplně populární a příjemné.
O funkci předsedy poslanců ODS jste přišel po zásahu Petra Nečase. Jaké nyní máte vztahy?
Ano, přiznávám, že naše osobní vztahy nejsou nijak košaté. Ony ale nebyly nikdy. Můj vztah s Petrem Nečasem byl a je profesionální a nijak zásadně se nemění. Prohrál jsem volbu šéfa poslaneckého klubu o jeden hlas, to není nic fatálního. Politika není stálé kráčení do schodů vzhůru. Politická kariéra je častěji plná zvratů. Winston Churchill zažil řadu nepěkných pádů, ale vždy se zvedl a šel dál. U nás to platí také. Václav Klaus či mnohými v té době odepisovaný Petr Nečas to zažili také.
V posledních měsících jste byl velkým kritikem situace ve vládní koalici. Jak to vidíte dnes, když probíhají hádky o rozpočet, VV mají výhrady k církevním restitucím, požadují víc peněz na dopravu?
Situaci v koalici vidím velmi podobně, jak jsem ji viděl v dubnu nebo v květnu. Ano, je pravda, že s Petrem Nečasem jsme se v názoru na pokračování koalice nebo v názoru na její složení nechci říct rozešli, ale minimálně v pohledu na situaci lišili. Nic na tomto svém pohledu neměním. Připomínám, že v té době šlo o podstatu jednoho z koaličních partnerů, strany VV, a faktické naplňování byznys plánu Víta Bárty na ovládnutí české politiky. Proto si myslím, že účast VV jakožto politické divize ABL ve vládě nemá své opodstatnění. Nemají svou přidanou hodnotu a v konečném efektu i pozitivní věci prosazované vládou do značné míry devalvují a znedůvěryhodňují v očích veřejnosti.
Měla by tedy ODS mít tu odvahu a začít hledat jiné řešení v rámci Sněmovny?
V dubnu jsem tento názor měl a setrvávám na něm. Nicméně pan předseda se rozhodl zůstat v této koalici. Rozhodnutí plně respektuji a nepodnikám žádné kroky, které by šly jiným směrem.
Kde vidíte tu hranici, kdy bude muset ODS v této věci nutné konat?
Neumím to říci. Stále věřím, že značka ODS je silná. Byť z opoziční smlouvy jsme se vzpamatovávali osm let. Bojím se, abychom se z „bártosmlouvy“ nevzpamatovávali ještě déle. Pevně věřím, že ODS jako jediná z koaličních stran, která je jak demokratická, tak stabilní a dlouhodobě etablovaná, má dostatek energie, aby i „bártosmlouvu“ přežila.
| Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo |