Článek
Polčákovi a dalším poslancům vadí nedůslednost současných pravidel. Podle nich i v případě, že je úředníkovi prokázáno zavinění škody, neexistuje povinnost, aby ji nahradil. Takže v praxi nakonec téměř vždy platí stát. Ten sice i nyní má možnost škodu v takzvaném regresním řízení vymáhat, ale uchyluje se k tomu jen výjimečně.
O jaké případy jde? Třeba exekutor zabaví i to, co nemá, případně postihne někoho jiného než skutečného provinilce, notář špatně sepíše smlouvu nebo úředník na katastru chybně zapíše majetek a občan pak těžko prokazuje, že mu něco patří.
Dalším z častých případů je neoprávněné vyhlášení konkursu na firmu, kdy pak podnikatel přijde o vše. Stává se také, že finanční úředník poškodí daňového poplatníka při kontrole.
„Problém je v tom, že zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem obsahuje slůvko může. Pokud tedy stát někoho poškodí a občan se domůže náhrady, tak má stát právo, nikoli povinnost, požadovat částku, kterou občanovi nahradil, po zodpovědném úředníkovi, nebo soudci,“ řekl Právu Polčák.
Při úmyslu zaplatí vše
Sdružení Oživení podle něj zkoumalo 80 případů, kdy se nabízelo využití tohoto institutu, a bylo použito v jediném. „Chystám návrh, že stát bude muset v případě, že chyba je úředníkovi prokázána, tuto náhradu vymáhat,“ dodal Polčák. Hodlá přitom být přísný. Nepůjde jen o případy, kdy úředník udělá chybné rozhodnutí úmyslně, ale odpovědnost ponese i při nedbalosti či neúmyslném způsobení škody.
Při úmyslu by úředník musel zaplatit sto procent škody. V případě neúmyslné chyby by ji zaplatil do výše 4,5násobku své mzdy. Zproštěn povinnosti škodu hradit by úředník byl jen v případě, kdyby šlo o nejednoznačný případ, kde existuje obecně uznávaný dvojí výklad.
Pro změnu zákona je připravena zvednout ruku například místopředsedkyně kontrolního výboru Sněmovny Zdeňka Horníková (ODS). „Pokud je jasně daná kompetence a povinnost úředníka, tak ji musí dodržovat. A jestliže ji nedodrží, tak je taková sankce plně na místě,“ je přesvědčená poslankyně.
Kdo by měl za stát peníze vymáhat? V tom poslanec Polčák ještě nemá jasno. Zvažuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ale protože jde o peníze, mohlo by se angažovat i ministerstvo financí.
Podle Polčáka by tento návrh mohl přispět ke kvalitnější státní správě. Rozhodně by ale měl být doprovozen zákonem o státní službě, který léta citelně chybí. V tom je s ním zajedno i soc. dem. stínový ministr vnitra Jeroným Tejc. Existence zákona o úřednících je podmínkou, při které je ČSSD ochotna o změně jednat. Jak řekl Právu, s myšlenkou vyšší odpovědnosti úředníků problém nemá, ale očekával by, že s návrhem přijde vláda, která má tento princip ve svém programu.
„Pokud s tím přichází byť koaliční poslanec, je to populistický výkřik. Jde o tak složitou úpravu, že hrozí vážné chyby, které sníží šanci na přijetí,“ je přesvědčen Tejc. Podle něho není změna zákona nezbytná, protože již nyní regresním řízením nic nebrání. „Pokud soud nebo jiný orgán konstatuje, že škodu způsobil konkrétní úředník, tak z povinnosti řádného hospodáře vyplývá povinnost vymáhat tyto prostředky již nyní,“ tvrdí Tejc.