Článek
Přechod na letní čas má řadu odpůrců. Jejich nejčastějším argumentem je, že časový posun působí mnoha lidem zdravotní potíže. Rakouští odborníci zjistili, že po této změně stoupne počet nehod i sebevražd. Čeští psychiatři ale tvrdí, že přechod na letní čas naprosté většině lidí nevadí. Přeladění vnitřních hodin trvá jen několik dní, uvádějí.
Česko nejznámějšího bojovníka proti letnímu času ztratilo. Byl to pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku, který koncem letošního léta zemřel. O zrušení letního času marně usiloval i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
V Česku poprvé za první světové války
V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé v době první světové války v letech 1915 a 1916. Vrátil se opět za druhé světové války v roce 1940 a trval až do roku 1949. Potřetí si Češi začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979, a to v důsledku ropné krize a energetických problémů (ve státech EU byl již od roku 1976). Až do roku 1995 trval letní čas šest měsíců, od roku 1996 se Česko připojilo ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců, tedy do konce října.
S nápadem zavést letní čas přišel zřejmě jako první Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 poukázal na možnost ušetřit na svíčkách lepším využitím denního světla. Dnešní energetikové ale tvrdí, že se střídání letního a zimního času v energetice projevuje jen zanedbatelně a úspory elektřiny to nepřináší.
Mění se jen doba zatížení přenosové soustavy. Mnohem větší vliv na spotřebu energie má počasí. Střídání letního a takzvaného zimního času se přesto dodržuje nejen ve všech státech Evropské unie, ale i ve většině zemí světa.