Článek
Planet se svou dramaturgií od počátku vymykal proudu tuzemských letních festivalů. Nesázel na několik opakujících se jmen, které zaručují návštěvnost, jako je Divokej Bill a podobní, ale snažil se ukázat, že tuzemská scéna je mnohem širší a bohatší a hlavně, že obstojí ve srovnání se zahraničím, což ovšem většinou neplatí pro festivalové kapely nabízejí přímočarý rozjuchaný rock se snadno zapamatovatelnými refrény, které si může publikum zanotovat se svým oblíbenci – moderními to nástupci dechovek.
První den festivalu ale doplatil na malý zájem diváků, kteří se ještě odpoledne počítali spíše na stovky a večer při vystoupení hvězd jich tam bylo jen pár tisíc. Na vině mohl být červnový termín, kdy mnozí lidé ještě chodí do školy, i počasí. Nakonec sice nepršelo, jak hrozili meteorologové, ale olověné mraky hrozily průtrží ještě večer, a navíc byla zima.
Současně se navíc konal první klasicky pojatý festival Votvírák nabízející na letišti v Milovicích vedle Anny K, Wohnoutu a Medvěda 009 i Chinaski, Kabát a špičku federálního Indyho s Wichem, Kontrafakt a Supercrooo.
:.Zpěvák Bad Religion Greg Graffinfoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Bad Religion nezklamali
Největší hvězdou byli bezesporu američtí Bad Religion, bez nichž by jen stěží v polovině devadesátých let zaplavila Spojené státy vlna neopunku. Právě melodické nabroušené písně Bad Religion inspirovaly Offsprig a Green Day.
Sílu skladby jako Suffer nebo Punk Rock Song neztratily ani po letech, mají tah a nápad. Kapela navíc neskončila jen u obligátního polkového rytmu um ca, um ca tak typického pro refrénový vesnický punk, ale pohrává si se stavbou písní a zejména s pojetím rytmiky. Válečné punkové bubny zvoucí do boje se střídaly zejména v pomalejších pasážích s propracovaným plastickým doprovodem a nabroušené kytary dodávají skladbám patřičný říz občas i krátce zasólovaly.
Přestože podobné spojení energického punkového rytmu, nabroušených kytar a výrazného vokálu s rockovými postupy využila řada následovníků, u Bad Religion působí svěže.
Zpěvák Greg Graffin se sice na začátku omluvil, že česky nemluví, že zná jen jediné slovo – děkuji. Během koncertu si ale vzpomněl, že zná pár českých jmen – Dominika Haška, Jaromíra Jágr, Hrdinu a další hokejisty. Přiznal, že hokej je jeho nejoblíbenějším sportem, a dodal, že Čechům se v něm velmi daří.
Vysoká kvalita tuzemských kapel
Vysokou úroveň měli i tuzemští účastníci. O Sunshine nemá cenu psát, že kapela má mezinárodní úroveň, prokázala už před lety, a její projev byl suverénní. Elektronika dobře obohacovala zvuk kapely, ale nijak ho nenarušovala, což platilo i případě rytmiky. Hlavní roli hrály kytary dávající kapele až postpunkovou syrovost, na níž zněl stylový Kayův zpěv.
:.Zpěvák Sunshine Kayfoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Jako zjevením působila současná sestava Ohm Square. Kapela se skvělou zpěvačkou Charlie On v čele se oprostila od tanečních počátků a nyní se originálním způsobem pokouší spojit elektroniku s akustickými nástroji. Má živou rytmiku tvořenou baskytarou a bicími, které ale rozhodně nehrají běžný rytmický doprovod, ale vtipně doplňují naprogramované smyčky. Zvuk navíc obohacuje cello, i když to by mohlo býti více slyšet. A Charlie One je bezesporu jednou z nejlepších zpěvaček na naší scéně, která má široký stylový záběr sahající od éterických vokálů až ke kabaretu.
:.Zpěvačka Ohm Square Charlie Onefoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
O fúzi se pokoušejí i energičtější Skyline, kteří spojují doslova všechno se vším. V jejich podání úderného crossoveru se snoubí elektronika s rockovou kytarou, rappery a vše korunuje dobrá zpěvačka. Jejich amalgám je však tak bohatý, že občas trochu ztrácí tvar a některé písně – zejména ty pomalejší melodické – až příliš vybočují. I některé analogové zvuky se příliš opakují. I tak ale Skyline převyšují většinu tuzemských kapel. Takoví UDG, vysvětlující publiku, že melodie je jednoduchá, tak by si ji s nimi mohlo zazpívat, skutečně ani nemuseli na festivalu hrát.
:.Beatsteaks bavili divákyfoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Za zmínku ještě stojí němečtí Beatsteaks, kteří jsou festivalovým tahákem, ale ona snaha zparodovat a zesměšnit všechno, zejména pak komerční rap 50centa působila příliš prvoplánově, ne-li podbízivě.