Rodu přísavníků (Parthenocissus) kralují dva druhy - přísavník trojcípý (P. tricuspidata) a přísavník pětilistý (P. quinquefolia). Přísavník trojcípý má lesklé, svěže zelené zubaté listy se třemi výraznými hroty.

Rozlučka v pompézním stylu. Před zdí vymalovanou přísavníkem trojcípým se příjemně vychutnávají poslední chvilky hřejivých paprsků.

Rozlučka v pompézním stylu. Před zdí vymalovanou přísavníkem trojcípým se příjemně vychutnávají poslední chvilky hřejivých paprsků.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Listy přísavníku pětilistého jsou rozdělené na pět tmavozelených pilovitých prstů, trochu připomínajících listy kaštanu. V zahradnictví jsou běžně k dostání za cenu od 70 do 170 Kč. Na štítku se mohou objevit pod jménem loubinec nebo pod zcela lidovým označením psí víno.

Kvapem vzhůru

Zatímco stálezelenému břečťanu trvá několik let, než se ke šplhu vůbec rozhodne, přísavník už hledí na kolemjdoucí z výšky.

V krátkém čase zahalí oprýskanou fasádu garáže, zatraktivní obyčejný laťkový plot a z vysokých zdí vykouzlí zajímavou stěnu, která si v půvabu nezadá s hustým živým plotem.

Mnohdy to vypadá, jako by se do listů přísavníku trojcípého vpila všechna červeň světa.

Mnohdy to vypadá, jako by se do listů přísavníku trojcípého vpila všechna červeň světa.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Rychlost růstu patří k jeho přednostem, může však být i na obtíž. Přísavník se totiž nikdy nezastaví přesně v místě podle našich představ, jelikož výhony jsou často delší než patnáct metrů. To platí jak na výšku, tak i směrem do stran.

Na řadu pak přichází pravidelné zkracování nůžkami, což bývá např. pod střechou vyšších domů nebo kolem oken v patře nesnadný úkol.

TIP: Domovní stěny přísavník neporuší.

Koruna v plamenech. Úchvatná podívaná vznikne, když hbitou popínavku vypustíme vzhůru po vrásčitém kmenu.

Koruna v plamenech. Úchvatná podívaná vznikne, když hbitou popínavku vypustíme vzhůru po vrásčitém kmenu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Problém může nastat, když fasáda potřebuje nový nátěr. Komu se vzrostlou liánu nechce ze zdi strhávat, přetře ji barvou taky, samozřejmě v době dormance (klidu)! Na jaře obvykle znovu obrazí. U oplocení, dovolují-li to podmínky, necháme výhony přepadávat, aby z druhé strany vytvořily krásný zelený vodopád.

Způsoby pnutí

Zatímco přísavníku trojcípému pomáhají při šplhání přísavné destičky s lepivým sekretem, přísavník pětilistý využívá k cestě vzhůru pevné úponky podobně jako oblíbený klematis. Na zdech a hladce omítnutých stěnách, dokonce i na svislé ploše ze skla či plastu uplatníme přísavník trojcípý.

Jde to i bez květů. O tom nás přesvědčují bohyšky, purpurová tavola a přísavník pětilistý, který po celou vegetační dobu zdobí místa, kam ostatní rostliny nedosáhnou.

Jde to i bez květů. O tom nás přesvědčují bohyšky, purpurová tavola a přísavník pětilistý, který po celou vegetační dobu zdobí místa, kam ostatní rostliny nedosáhnou.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Jeho kolega s úponky zdolá zdi s hrubší strukturou také, hrozí však, že se při silném větru nebo vydatném dešti zbortí na zem. Proto se hodí spíš k ozelenění mříží, pergol, obelisků uprostřed trvalkového záhonu či drátěných konstrukcí skrývajících popelnici či kompost. Dobře vypadá i v koruně stromu, kam stoupá po vrásčitém kmenu. Zvlášť teď na podzim je to úchvatná podívaná!

Tajemné zvuky

Jednoho krásného červencového dne nás při procházce zahradou překvapí zvuk dešťových kapek. To jen přísavník dává hlasitě najevo, že rozkvétá, a jak poupata pukají, aby dala prostor droboučkým tyčinkám, odpadávají zelené okvětní lístečky a bubnují o listy jako jemný deštík.

Jako by tím popínavka svolávala včely z širého okolí, které se pro sladkou šťávu slétávají k nenápadným květenstvím v hojném počtu.

Barevné hrátky

V hlavní sezóně jsou přísavníky pěkně zelené. Jakmile klesnou teploty, začnou listy ztrácet chlorofyl a ke slovu se dostanou brilantní barvy a odstíny, které přísavníkům propůjčují na několik týdnů pestrou tvář. Ta se rok od roku mění, záleží totiž na vývoji počasí.

Na dlouhých výhonech přísavníku s „pěti prsty“ najdeme spoustu barev. Nechybí zelená, vanilkově žlutá, vínová ani malinově červená.

Na dlouhých výhonech přísavníku s „pěti prsty“ najdeme spoustu barev. Nechybí zelená, vanilkově žlutá, vínová ani malinově červená.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Nejjasněji se rostliny vybarvují, když jsou noci chladné a dny ještě teplé a slunečné. Někdy se na jediné rostlině objeví celá paleta hřejivých barev. Jeden list je zlatý, druhý oranžový s brunátnými líčky od sluníčka, další má růžové skvrnky a ten vedle připomíná sladkou karamelu. Jindy přísavník vypadá, jako by se do jeho listů vpila všechna červeň světa.

TIP: Z barevných listů vznikají půvabné podzimní dekorace.

Bobule přilákají ptáky

K aranžování využijeme také ohebné výhony s modře ojíněnými bobulkami na červenorůžových stopkách. Čím víc světla, tím víc plodů se urodí. Na podzim a v zimě je sklízejí ptáci, a když budeme mít štěstí, přilákají do zahrady hejno nádherných vzácných brkoslavů severních z daleké tajgy.

Zralými plody se živí ptáci, kteří do zahrady zavítají na podzim a v zimě. Chutnají také slepicím.

Zralými plody se živí ptáci, kteří do zahrady zavítají na podzim a v zimě. Chutnají také slepicím.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Ostatně bobulemi zpestříme jídelníček také domácí drůbeži. Díky opeřencům na zahradě občas objevíme mladé rostlinky přísavníku pětilistého, jehož semena velmi snadno klíčí.

Snadné pěstování

Chybu můžeme udělat, jestliže přísavník vysadíme do příliš mokré, nepropustné půdy. Jinak toleruje každou alespoň trochu živnou zeminu. Sytými barvičkami nás potěší jak na slunečném místě, tak i v polostínu.

Ve stinných podmínkách při severní straně domu barevností neoslní, ale roste tu stejně dobře jako všude jinde.

Sivě modré bobule zaujmou v kontrastu s červenorůžovými stopkami. Vyvíjejí se z droboučkých zelenkavých kvítků.

Sivě modré bobule zaujmou v kontrastu s červenorůžovými stopkami. Vyvíjejí se z droboučkých zelenkavých kvítků.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Od zdi by měl přísavník být minimálně 30 cm, snáze si najde potřebnou vláhu. Výhony zpočátku vedeme po tyčce, aby neztrácel čas plazením po zemi. Pak už nás kromě občasné úpravy nůžkami k ničemu nepotřebuje. Snáší tuhé mrazy i hluboký zpětný řez. Na škůdce a choroby netrpí.