Dům pro dva architekty navazuje na tradici, ovšem novým stylem

Článek

Parcela byla nevelká, pouhých 11 x 16 metrů, a ležela jen pět bloků od samého centra dnešního města San Miguel de Allende. Své kouzlo si ovšem zachovala do té míry, že byla se vším, co na ní zůstalo, prohlášena za národní památku.

Původní zeď architekti z vnitřní strany vyztužili betonem, z někdejší haciendy se zachovaly dveře.

Architekti se při pohledu na zbytky někdejší romantické budovy rozhodli proměnit je znovu v hezké a příjemné místo, které bude sloužit k odpočinku, k útěku do soukromí, k sobě samému. Zároveň měla nová stavba být domovem, ateliérem i místem setkávání rodiny a jejích přátel.

Architekti zachránili vše, co bylo na pozemku k dispozici. Něco slouží svému původnímu účelu, něco je využito jinak.

Ústředním prvkem dvorku je nádherná mozaika na zemi vytvořená z nařezaných původních dlaždic.

Vytvořit něco takového na malém prostoru znamenalo spoustu pečlivých příprav a plánování. Manželé architekti věděli, že v domě budou chtít mít dvě ložnice se dvěma koupelnami, dvě pracovny, kancelář, obývací pokoj, jídelnu, kuchyň a také pěkné zákoutí venku před domem. Navrhli si tedy centrální dvorek pro možnost společného stolování i zábavy pod širým nebem.

Neměly chybět také další prostory v exteriéru, jako jsou balkóny a střešní terasy. Vše dohromady mělo pak vzbuzovat dojem někdejší malé vesničky žijící společným komunitním životem.

Interiér je vymalován v tradičních teplých barvách.

V praxi architekti umístili veškeré společenské prostory do přízemí, blíže vstupu. Dvorek funguje jako přirozený předěl, za nímž následuje už klidová zóna. V ní je jednak ložnice architektů, ale také jejich kancelář a pracovna prvního z nich. V prvním patře se ke spánku ukládají návštěvy a pracuje druhý z architektů.

Architekti si samozřejmě byli dobře vědomi výjimečnosti prostředí, kde svůj dům budují, proto s úctou využili vše, co na parcele zbylo, ať již k původnímu účelu, nebo k nějakému novému. Vstupní dveře zachovali bez porušení.

Existující hliněná zeď směřující do ulice zůstala rovněž zachovaná, ovšem z vnitřní strany ji vyztužili betonem, aby unesla první patro a novou střechu.

V interiéru zůstaly mj. i původní cihlové podlahy.

Přízemí domu je určeno pro společenský život. Místnosti vyžadující klid jsou v horním patře.

Půdorys někdejší toalety majitelé zakomponovali do návrhu své koupelny, dávná spíž má nové základy, ale také pevnější zdi a stala se jednou z pracoven.

Zachovalé kamenné dláždění architekti nechali přeřezat a použili znovu. Naopak, cihlové podlahy v obývacím pokoji a v pracovnách zůstaly ponechány tak, jak byly.

Zajímavým způsobem jsou řešeny světlíky.

Ve stropě společenské místnosti je několik nenápadně umístěných světlíků.

Velké množství materiálů je buď tradičních, nebo přímo původních, ovšem vše je použito nový způsobem, obepnuto stužkami oceli a plochami skla zasazenými do betonu a kamene tak, aby bylo na první pohled jasné, že život v této části dávné vesničky pokračuje dál.