Jak jezdí poválečný kabriolet? Řídili jsme Škodu 1101 Cabrio

Škoda 1101 je prvním poválečným modelem mladoboleslavské automobilky a prvním autem, které se začalo vyrábět po znárodnění podniku. Vývoj vozu probíhal v utajení ještě během druhé světové války.

Technicky jde o válečný model Popular 1101 z roku 1940, má však nové přední blatníky se zapuštěnými světlomety, jinou masku chladiče i kapotu. Pro tento model, jehož výroba probíhala v letech 1946 až 1952 a spolu s modelem 1102 se ho vyrobilo 66 904 kusů, se vžilo lidové označení Tudor (z anglického two door). Tudor existoval ve velkém množství karosářských verzí: sedan, kombi, dodávka, roadster či ve speciální sanitní úpravě či vojenské verzi.

Tento konkrétní zelený kus byl v dubnu 1948 předán švýcarské ambasádě a po roce 1950 prodán do soukromých rukou, kde několikrát změnil majitele. Od roku 2005 je ve sbírkách Škoda Muzea.

O pohon se stará řadový čtyřválec (OHV) s objemem 1,1 litru uložený podélně za přední nápravou a karburátorem Solex 26 UAHD. Výsledkem je skromných 32 koní (23,5 kW) při 4600 otáčkách a 67 Nm (při 2400 otáčkách). Vzhledem k hmotnosti 940 kilogramů je dynamika vlažná a samozřejmě je nutné ji zařadit do doby vzniku tohoto modelu - ve čtyřicátých letech to nemohlo být špatné svezení.

Dveře se otevírají proti směru jízdy, vepředu je místa málo, vysloveně je preferovaná zadní lavice, kde se pohodlně usadí i člen ragbyového týmu. Vzadu se sedí na měkkých sedadlech, interiér působí velice útulně. Rozměry vozu jsou následující: 4050x1500x1520 mm, přičemž rozvor náprav činí „limuzínových” 2485 mm.

Zajímavostí je startování motoru: spínací skříňka je vlevo podobně jako u vozů porsche, k samotnému spuštění motoru ještě musíte stisknout nožní páčku nad plynem a zároveň plynový pedál. Uprostřed maličké přístrojové desky je titěrný ovladač pro směrová světla.

Převodovka je čtyřstupňová, musíte s ní zacházet velice obezřetně, velmi pomalu pohybovat s pákou v kulise a při řazení nahoru dvakrát vyšlápnout spojku, dolů si „ťuknout” meziplyn. Když budete zbrklí, ozve se kovové naříkání - to se nevyhnulo nikomu. Spojka zabírá až nahoře a navíc ve zvláštně krátkém úseku. Rozjet se není úplně snadné, chce to cvik.

Obří volant s tenounkým věncem vyžaduje i na rovné silnici drobné korekce, na nejvyšší rychlost (rovných 100 km/h) se ani zdaleka cestou do Českého ráje  nedostaneme, ale není to ani cíl. Ono brzdit s bezmála sedmdesátiletým staříkem je docela adrenalinový zážitek a účinnost bubnových brzd je opravdu slabá jak desetkrát převařený čaj. A moc tomu ani nepomáhají spěchající řidiči, kteří patrně nechápou, že tohle auto nejenomže nebrzdí, ale také ani moc nejede, a lepí se na záď tudoru jako zběsilí.

Spotřeba paliva se pohybuje kolem osmi až devíti litrů, zajímavostí je palivová nádrž umístěná přímo v motorovém prostoru. Ale to už projížďka končí a my vracíme 1101 Cabriolet zpátky do firemního muzea. Zajímavých modelů s logem okřídleného šípu tady mají bezpočet.