Článek
Vědci z univerzity v americkém Utahu tvrdí, že lidé setrvávají v pochroumaném partnerském svazku mnohdy jen proto, že jsou přesvědčeni, že je na nich druhá osoba natolik závislá, že to udělat jednoduše nemohou. Při zvažování rozchodu tak mnozí zapojují své empatické cítění a zvažují možné dopady na partnera.
Dřívější studie přitom přicházely s poněkud jiným vysvětlením - základem, proč neopustit nefungující vztah, v nich byly více sobecké příčiny - že nechtěl dotyčný jednoduše zůstat sám, případně se bál navazování nových vztahů.
Aktuální studie, která byla publikována v časopise Personality and Social Psychology, odhaluje, že čím více lidé věří, že je na nich jejich protějšek opravdu závislý, o to méně často iniciují rozchod, i když o něm uvažují. Blaho a potřeby partnera jsou tak pro ně v danou chvíli důležitější než jejich vlastní.
„Když lidé vnímají, že je jejich partner vztahu velmi oddán, opravdu mnohem méně iniciují rozchod,” potvrzuje pro Independent autorka studie Samantha Joelová, asistentka profesora psychologie na zmíněné univerzitě.
„A platí to i u lidí, kteří sami o sobě vztahu nepřisuzují přílišnou váhu, nebo jsou v něm dokonce velmi nespokojeni,” dodala.
I navzdory těmto zjištěním se mnozí vztahoví odborníci ale spíše kloní k tomu, co již bylo řečeno dříve. Tedy že nad čistě nesobeckými záležitostmi převládají ty sobecké - nejčastějším důvodem, proč neopustit vztah, je obava, že dotyčný zůstane sám, tvrdí vztahová psycholožka Madeleine Mason Roantreeová.
„Dalším důvodem také může být, že by ukončení vztahu brali mnozí ze svého pohledu jako vlastní selhání a mohli by si tím poškodit reputaci, proto raději zůstávají,” dodala.