Feministky všech zemí nám jistě rády odpustí tvrzení, že na dnešním uspořádání rodiny je něco špatně. A nejen to – něco špatně je i na obrazu, kterým jsou nám dnešní změněné rodinné podmínky z mnoha stran prezentovány. Matka je nucena do role superhrdinky stíhající svoje náročné povolání, kariéru a přitom lehce zvládající výchovu dítěte, to vše bez manžela či partnera. Média chrlí příběhy skvěle vypadajících novodobých údernic a televizní seriály přetékají emancipací vyšroubovanou ad absurdum.

Realita všedního dne je bohužel úplně jiná. Téměř 50 % matek samoživitelek se ocitne na hranici sociálního minima a málokterá z nich je se svým životem spokojená. Zákon účinně bránící tuto ohroženou skupinu neexistuje a nevůle státu cokoli řešit je očividná. Politici veřejně radí osamělým matkám, aby si našly bohatého ženicha, a potom rychle před volbami svoje skandální výroky s výmluvami odvolávají.

Zkusme zjistit, jaký názor mají samotné děti. Zeptali jsme se prvňáčků jedné pražské školy, k čemu potřebují tátu. Zde jsou jejich nejčastější odpovědi:

Táta mě naučí hrát hokej

A taky fotbal, jízdu na kole, stavět draka nebo pádlovat na kánoi. Nejčastější odpověď dětí zněla, že s otcem tráví volný čas, při kterém se něco naučí. Děti si prostě přejí trávit čas s osobou mužského pohlaví kvůli odlišným dovednostem a schopnostem, jednání nebo životním postojům. Nejedná se přitom jen o chlapce, pro něž je mužský vzor naprosto zásadní pro další vývoj.

I děvčata potřebují vidět otce vztekajícího se u fotbalu, byť jen před televizní obrazovkou. Jen tak mohou v budoucnu pochopit záhadného jedince opačného pohlaví, kterého pojmou za partnera. V opačném případě se stane jen virtuální realitou, imaginární postavou, stejně jako Spiderman nebo Krteček. Bez reálné, alespoň občasné přítomnosti muže v rodině nemohou děti poznat, jakou roli vlastně otec v rodině plní a jak moc je pro všechny její členy důležitý.

Četné a nikam nevedoucí výzkumy hovoří jasně a hrozivě. Děti vyrůstající jen s pečující a ochranitelskou matkou jsou bez ohledu na pohlaví v dospělosti více nejisté a až o 30 procent méně úspěšné v navazování vztahů. A to i navzdory tomu, že svoje dětství hodnotí pozitivně.

Táta mi vymaluje pokoj

Z této odpovědi je zřejmé, že i malé děti si uvědomují jak důležitost domácích prací, tak jejich logické dělení podle fyzické náročnosti nebo přirozených zájmů muže a ženy. Přestěhovat skříň, zapojit novou televizi, odvézt auto do servisu a mnoho dalších, pro ženu často obtížně řešitelných věcí může táta, strejda nebo děda vykonat nebo zařídit lehce. Ne že by tohle všechno chudák matka nezvládla. Ale pokud má doma partnera, může se věnovat jiným činnostem.

Potomek jakéhokoli věku vše pozoruje, vstřebává a vytváří si naprosto přirozenou cestou normy, vzorce chování, které mu poslouží v jeho dalším životě. Včetně konfliktů, které u jakékoli činnosti partnerů nebo společně řešených problémů mohou vzniknout. Dítě zocelené přítomností u partnerských rozmíšek svých rodičů bude snášet s klidem a lehkostí i ve svém budoucím vztahu dohady, překážky a problémy, které zákonitě přijdou. Ke zhroucení bude mít určitě dál než s láskou a péčí opečovávaný mazlík bez otce.

Studie ze švédského Karlstadtu zkoumala rozdíly mezi chováním chlapců, kteří vyrůstali víc než pět let bez otce, s těmi, kteří přítomnost mužské pečující osoby alespoň pět let zažili. Kluci bez táty vykazovali v psychologických testech větší sociální dovednosti, tedy vyšší EQ, ale také vyšší míru agresivity a lhavosti. Výsledky se lepšily v nepřímé úměře s věkem. Tedy, pokud měly děti tátu alespoň prvních pět let života, měly lepší výsledky než jejich vrstevníci, kteří „získali“ otce až třeba v době dospívání. Prostě nelehké dětství si vyžádalo svoji daň.

Přinese domů peníze

Ani nevinným prvňáčkům není cizí pojem peníze, výplata, odměna za práci. Vždyť koupě pro děti životně důležitých věcí, jako je mobilní telefon, tablet nebo notebook, závisí na výdělkových schopnostech rodičů. A tak mají budoucí géniové jasno. Na něco rodiče mají a na něco zase ne. Druh profese a to, zda jsou rodiče zaměstnaní, určují i životní úroveň dítěte. To se potom rádo chlubí, kde bylo na dovolené a co dostalo k narozeninám.

Dítě dobře zajištěné matky nemůže vyprávět o aktivitách s otcem. A dítě samoživitelky nebo rozvedené matky marně soudně vymáhající výživné těžko pojede k moři nebo na drahý tábor. Nouze, neustálé šetření a nejistota zásadním způsobem ovlivní nejen dětství dítěte, které zdaleka není bezstarostné, ale určí i postoje, povahu a názory v jeho dospělosti. Norma chování se přece formovala dlouhé roky!

I toto téma zkoumala jedna dvouletá obsáhlá studie z německého Frankfurtu nad Mohanem. Liší se volba profese u dětí s otcem a bez otce? Téměř 70 procent dětí vyrostlých jen s matkami volí tzv. pomáhající profesi, tedy stávají se lékaři, sociálními pracovníky, učiteli. Technické profese jsou zastoupeny minimálně. Vyvinuté sociální cítění je zřejmě důsledkem všeho, s čím se v dětství potýkaly.

Zastane se mě

I takto zní jedna z dětských opovědí. Dítě vyrůstající jen s matkou se často cítí zranitelnější a méně chráněné proti tomu, které se může pochlubit tátou. To vše bez ohledu na to, jak je matka schopná, starostlivá a někdy i přehnaně pečující a opatrující. Dítě se tátou může zaštítit proti šikanujícím spolužákům, přísnému učiteli nebo i matce. Hledá svého velkého zastánce, člověka, ke kterému může vzhlížet a napodobovat ho, byť z našeho pohledu třeba i v tom špatném.

Chlapci často v matce vidí slabšího jedince, kterého oni sami musí chránit (když chybí otec, aby tuto roli v jejich očích zastal), což na ně klade velké psychické nároky. Tento pocit u nich přetrvává i v dospělosti a komplikuje jejich partnerské vztahy s ženami.

Co dodat? Optimistický bohužel nebude ani závěr v podobě rozsáhlé dotazníkové akce, kterou uskutečnila jedna střední škola v norském Trondheimu. Děti z rodin bez biologického otce měly uvést, co jim bylo o něm matkou sděleno. Téměř v 50 procentech odpověděly, že o ně otec nestojí, nemá je rád, kašle na ně. Třicet procent dětí se s otcem stýkalo, byť jen občas a sporadicky. O zbývající procenta se dělily odpovědi: je mrtvý, nezvěstný či anonymní. Smutné, že?

Jak vidí tatínka?

Pro zajímavost vám nabízíme výsledek našeho dalšího, ryze laického průzkumu mezi českými dětmi v jedné mateřské školce v okresním městě. Pětileté děti dostaly za úkol přiřadit ke svému otci obrázek, který by se co nejvíc přiblížil jeho naturelu. A jak to dopadlo?

Celá čtvrtina z dvaceti dětí charakterizovala tatínka obrázkem MRZOUT. Od pětiny dostal nic netušící otec NEMLUVU. Jen tři děti z dvaceti nadělily tátovi SMÍŠKA.

Zbylé děti otce buď neznaly, nebo jen z vyprávění – a tak, dle pokynu, přiřadily obrázek Rumcajse.