Hlavní obsah

Jana Doleželová: Krása je pomíjivá. A vše má svou daň

Právo, Lucie Jandová

Je to už jedenáct let, co jí na hlavě přistála zlatá korunka soutěže Miss České republiky. „Od doby přímého přenosu v televizi jsem se hodně změnila,“ tvrdí. „Dnes už mi nedělá problém mluvit před několika stovkami lidí,“ říká čtyřiatřicetiletá magistra farmacie. Působí plaše, ale můžeme se od ní dočkat i překvapení: „Partnera neprozradím, ale budete se divit, až mě uvidíte rovnou s bříškem!“

Foto: archív Jany Doleželové

Kariéru modelky vyměnila za lékárenský pult. „Lékárníků si dříve lidi vážili více,“ tvrdí.

Článek

Dokážete si vybavit nervozitu při finále soutěže krásy?

Dokážu. Byla to pro mě velká zkouška. Příjemné, že jsem v ní obstála, ale na druhou stranu jednou mi stačila. I když je pravda, že jsem se ještě potom účastnila soutěží Miss World a Miss Tourism International v Malajsii.

Býváte ve vypjatých chvílích nervózní?

To bývám, protože nejsem extrovert. Tyhle soutěže pro mě byly tak trochu nutným zlem. Jako dítě jsem trpěla velkou trémou. Hrála jsem deset let na piano, a když jsme měli hudební besídky, tak se mi vždy klepaly ruce a zapomínala jsem noty. Vystoupení v přímém přenosu jsem brala trochu jako zatěžkávací zkoušku. Pravda je, že přinesla ovoce, protože vystoupení před třiceti padesáti lidmi mi pak již nezpůsobovalo takové potíže.

Dáváte si často úkoly? Jste na sebe přísná?

Poměrně ano.

Foto: Michaela Feuereislová

Co si neprominete?

Jsem trochu hyperaktivní, mé okolí dokonce občas tvrdí, že jsem workoholik. Neumím si prominout, že nemám dostatek času na osobní život. To se snažím změnit. Nicméně povinnosti, které mám při provozu lékáren a z další práce, za mě nikdo nevyřeší.

Jak se vám daří ve farmacii? Malé lékárny proti řetězcům často mají menší šance, ne?

Dřív se na farmaceuty nahlíželo jinak. Když jsem vstupovala na farmaceutickou fakultu, bylo povolání lékárníka vnímáno s úctou. Dnes se na ně nahlíží spíš jako na obchodníky, což mě mrzí. Samozřejmě většina z nás se snaží klást důraz na etické hledisko naší profese, ale některé lékárny musejí uvažovat i obchodně, aby přežily.

Člověk nesmí mít přehnaná očekávání. A může očekávat jen to, co sám dokáže nabídnout, protože partnerství musí být vyrovnané.

Lékárník a pan doktor bývá pro pacienty velkou nadějí. Jste pečovatelský typ?

Jsem. Můj výběr lékárenské profese s tím souvisí. Někteří pacienti si o svých problémech chtějí povídat a neumím si představit, že bych je odmítla. Snažím se dát různé rady a zlepšit jim náladu. Péči ale věnuji i partnerovi a rodině. To však nemění nic na tom, že bych na ně chtěla mít více času.

Partnerovi? Psalo se, že jste nyní single?

(směje se) Víte, svůj osobní život veřejnosti nesděluji a bulvárním mediím už vůbec ne. Asi mě jednou uvidí běhat rovnou s bříškem!

Jistě, od krásné a úspěšné ženy po třicítce každý rodinu očekává.

Pro málokterou ženu by život bez dětí byl plnohodnotný. Nejsem výjimkou. Ale když mi bylo kolem třiceti, nevyšel mi devítiletý vztah s partnerem. Člověk nemůže založit rodinu jen proto, že zrovna má po třicítce a okolí na něj tlačí. To se stane, až když potká toho správného partnera, se kterým chce trávit zbytek života.

Předpokládám, že jste takového potkala?

Nechám vás hádat.

Foto: Jaro Šimandl

Co od takového muže očekáváte?

Člověk nesmí mít přehnaná očekávání. A může očekávat jen to, co sám dokáže nabídnout, protože partnerství musí být vyrovnané. Ideální je partner inteligentní, se smyslem pro humor, muž do nepohody. Mezi dvojicí také musí přeskočit jiskra. (usměje se)

A co nepromíjíte?

Asi neochotu dělat kompromisy. To by měli umět oba, nemůže ustupovat stále jen jeden.

Před časem jste byla vidět po boku Karla Janečka, který měl nedávno svatbu s tuniskou matematičkou. Co na to říkáte?

Nic. Tenhle příběh pro mě skončil 28. prosince 2013.

Dokážete hýčkat i sebe?

V posledních dvou letech tohle nestíhám. Na masáži jsem nebyla, ani nepamatuju.

Ale letos jste si stihla zahrát ve dvou filmech.

Ano, ve filmu režiséra Sládečka Správnej dres, který je z hokejového prostředí, hraji kamarádku hlavní hrdinky. Poběží o Vánocích. A dotočila jsem jeden díl seriálu VIP vraždy.

Je vám blízký hokej?

To ani ne, ale sport ano. Sama sportuji často.

Občas si odskočíte za kameru, moderujete společenské akce. S trémou jste skončila?

Ten přímý přenos před lety mi opravdu pomohl a pak i rozhovory na veřejnosti. Lehce nervózní před moderováním jsem, ale rozhodně to není tak, jako když mi bylo sedmnáct. Dnes moderuju akce i pro dvě stě tři sta lidí.

Až budete mít dceru, co byste jí řekla, kdyby se přihlásila do soutěže krásy?

Já brala modeling jako nejlepší brigádu pro studentku. Soutěž miss bylo něco, co mi pomohlo tu brigádu vynést do lepších čísel. Kdyby měla stejný pohled, doporučila bych jí to. Ale kdyby se modelingem chtěla živit, moc bych nesouhlasila, není zde takový trh, aby se mohla uživit slušně. A odjet v šestnácti do zahraničí? Tam je pravděpodobnost úspěchu malá. Snažila bych se jí vysvětlit, aby myslela i na zadní kolečka.

Foto: archív Jany Doleželové

V roce 2008 si odskočila před kameru ve filmu Svatba na bitevním poli coby Francouzka Claire, která se má provdat za sukničkáře Tomáše. Toho hrál Miroslav Šimůnek.

Asi byste mohla přidat i pár dobrých rad o nervozitě. Jak jí předcházíte?

Při moderování mi pomáhá představovat si v publiku někoho blízkého. A říkat to jemu.

Komu to říkáte vy?

Těm nejbližším.

Je něco, co svět modelingu a lékáren spojuje?

Obojí je silně konkurenční prostředí. Ale modeling se s lékárenstvím propojovat nedá, zatímco šoubyznys ano. V lékárně pořádám preventivní akce pro veřejnost, které mají předcházet onemocněním. Tím, že mám známé jméno, přijde více lidí. Otvírá to dveře.

Jak se díváte na ženskou krásu? Také vám otvírá dveře?

Krása je pomíjivá. A vše má svou daň. V něčem člověku usnadňuje život, v něčem naopak ztrpčuje. Na tomto poli panuje mnoho mýtů, například že krásná žena musí být hloupá. Bourat je je marné a navíc, proč to dělat, ať si každý myslí, co chce. Říká se, že žena odkvétá jako růže, ale já si myslím, že krása vykvétá zevnitř a postupně se vryje lidem do tváře. Ve stáří se vepíše do tváře, jaký ten člověk v průběhu života byl. Z výrazu obličeje se tohle pozná.

Máte strach z vrásek?

Ani ne. Mám pocit, že některé vrásky jsou hezké. Znám ženy, kterým sluší.

Jaký je váš ideál mužské krásy?

Ten nemám vyhraněný. Muž mě osloví svou energií a charismatem víc než tím, zda je blonďatý či černooký. Jeden přítel byl blonďák a druhý tmavý, v tom to vážně není.

Odpočine si workoholička ve vás aspoň o prázdninách?

Točím ještě seriál, ale odpočívat se také chystám. Budu sportovat. Opravdový relax pro mě jsou dny s blízkými lidmi.

Je něco, čemu neodoláte? Šaty, boty, kabelky?

Mám ráda hudbu, tu si pouštím často, nebo si i zahraju na piano. Ale na to se asi neptáte. Nemám čas chodit po nákupech, a tak nemohu ani ulítávat na šatičkách a kabelkách. Jinak utrácím nejvíc za cestování, které mi rozšiřuje obzory.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám