Mezi naprosté top fráze, které rodiče nemusejí, je otázka „Proč”. I když se totiž rodiče snaží odpovědět uspokojivě a věcně, jak jen to je možné, další salva „proč" následuje. Stejně jako neoblomná otázka „Už tam budeme?", která je zaručeně pokládána při každé jízdě autem přesahující 10 minut.

Jak ukázal výzkum serveru MumPoll.com, dalším tázacím strašákem je klasický dotaz „Opravdu musím?", jenž bývá položen v jakékoli možné situaci počínaje rodičovskou prosbou o úklid pokoje až po ”sněz večeři".

Dospělé iritují i věty jako „To jsem ale nebyl já". Touto větou se snaží malé ratolesti ospravedlnit zničení čehokoli včetně ublížení kamarádovi či hádky se sourozenci.

Jedno z pěti dětí pak často říká „on/ona mě uhodil/a", zatímco 18 % mladých rebelů řekne v té samé situaci obligátní „to si začal/a on/ona".

Jak ukázal další průzkum zveřejněný v deníku Daily Telegraph, největší hrůzu britským rodičům nahání i slova „Já se nudím”. Podle nich totiž po této frázi téměř vždy následují hodiny skuhrání a naříkání.

Nejhorší pro city rodičů je slyšet „Nenávidím tě" nebo ”Nikdy mě nic nenecháš dělat", děti je však používají spíše jako slovní zbraň proti autoritě, než že by to myslely skutečně vážně. Totéž platí u jakéhokoli odsekávání, jež mají děti také v oblibě. Ve většině případů jen zkoušejí hranici, kam až mohou zajít.