Článek
Při své nedávné návštěvě Washingtonu jste se setkal s ázerbájdžánským protějškem Elmarem Mammadjarovem. Mohl byste popsat, jak to probíhalo?
Dávno se s ním známe. Omluvil jsem se mu za to, co jsem řekl. Měl jsem totiž v ruce falešné papíry, a proto jsem svého času něco odpověděl novináři v Jerevanu (Ministr o vyvraždění obyvatel města Chodžali arménskými jednotkami řekl: „Česko je samozřejmě proti jakékoli podobě porušování lidských práv, nicméně během války se takové věci stávají.“ – pozn. red.).
Když byla válka v Náhorním Karabachu, byl jsem tam za Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Létal jsem mezi Jerevanem, Baku a Stěpanakertem, bylo to hrozné.
Podle toho, co jsem v podkladech viděl, tam bylo zabito 60 lidí, ale ve skutečnosti jich bylo 600, což je něco jiného. Dnes oproti druhé i první světové válce padne mnohem méně vojáků a obrátilo se to v neprospěch civilistů, zvlášť když jde o občanskou válku. Myslel jsem, že při nějakém ostřelování zahynulo šedesát lidí, k tomu ve válce dochází. Mezitím jsem zjistil, že jich bylo 600, a to je ovšem něco jiného, to byla vědomá vražda. Za to jsem se mu omluvil a on to pochopil. Každý někdy dostaneme falešná čísla. Byla to moje chyba, přiznávám.
Pan ministr vaši omluvu přijal?
Ano.
Znamená to tedy, že se ty spory či nedorozumění urovnaly?
Řekl bych, že byly mnohem více na české scéně než v samotném Ázerbájdžánu.
Nepřipomněl vám kolega váš druhý výrok, a to o „solidní rodinné diktatuře“?
O tom jsme nediskutovali. Moc tam přechází z otce na syna, to není žádné tajemství. Řekl bych, že Ázerbájdžán způsobem vládnutí zapadá do průměru sousedních států, které tak trochu lehkomyslně nazýváme jako„-stany“.
Mohl by být ohrožen český byznys, jak uváděla některá prohlášení z české i ázerbájdžánské strany?
Z Ázerbájdžánu jsem nic nedostal. Samozřejmě se na mě jeden dva (podnikatelé) rozhořčeně obrátili, to ale nastane vždy, když máte co dělat s lidskými právy. Bylo to tak, když tu byl dalajláma, a teď přitom máme vzrůstající obchod s Čínou. Ve skutečnosti to byly problémy, které se vytvořily tady.
Má tedy podpora dalajlámy, Pussy Riot či lidských práv v Ázerbájdžánu negativní vliv na obchodní výměnu s dotčenými státy?
Mnohem menší, než si lidi myslí. Existuje také konzistence, což je jeden z důležitých rysů dobré zahraniční politiky.
Všechny partnery naštveme, když něco děláme překvapivě nebo když máme jiný metr na různé země. Já mám pouze metr lidských práv, ať už jde o Guantánamo, či vývoj v Barmě, i když je potěšující. Nebo když se tehdá Francouzi rozčílili, že jsem napadl Sarkozyho kvůli vykazování Romů. Ať už je to spojenec, jako Francouzi či Američané, nebo obchodní partner, tak ví, že nejsem proti tomu státu, jen jim někdy vytknu, když se porušují lidská práva. A to platí i u nás, nejčerstvěji jsem se vyjádřil k tomu, jak se my chováme k jedné naší menšině.
Očekáváte tedy úplné urovnání tohoto nedorozumění, nebo jak to nazývat? Setkáním na Hradě to skončilo?
Myslím, že se to pomalu zklidní. Nebudiž pochyby o tom, že budou ještě nějaké dozvuky a pak se zase všechno vrátí k normálu. Na vnitropolitické scéně se to ale až do voleb tak úplně nezklidní.