Kanadské volby: O’Toole touží položit liberály na lopatky

Erin O’Toole je v čele strany pouhý rok, velká část kanadské společnosti se s ním tak teprve ještě seznamuje. Jakožto dlouholetý konzervativec vstoupil do vrcholové politiky v roce 2012 po zvolení do sněmovny za obvod Durham v provincii Ontario. Když byla jeho strana naposledy u moci (2006 až 2015), zastával na konci volebního období krátce pozici ministra pro válečné veterány.

Předpoklady k tomu měl, předtím pracoval dvanáct let v kanadské armádě, v letectvu coby navigátor. Po skončení vojenské služby přesedlal na studium práv, kterému se několik let věnoval i po absolutoriu.

Pro pochopení idejí, které O’Toole do strany vnesl, si stačí připomenout heslo, se kterým kandidoval na předsedu: Take back Canada! (Vezměme si zpět Kanadu!).

V době, kdy se ucházel o šéfování straně, označovali O’Toolea někteří komentátoři jako kanadskou verzi Donalda Trumpa (75). Stejně jako tehdejší americký prezident, i on varoval před nástupem, „radikální levice“, „kultury rušení“ (cancel culture).

Klimatické aktivisty chtěl posílat do vězení a razil tvrdý přístup vůči komunistické Číně, vymezoval se proti kariérním politikům a ostře šil do Trudeaua, kterého ve videích označoval za celebritu ignorující zájmy pracujících lidí. Takový byl O’Toole minulý rok. Teď před volbami si média všímají, že se ve vyjádřeních umírnil, jako by si uvědomoval, že pro poražení svého soka – spory budícího, byť stále dost populárního Trudeaua – musí oslovit i liberálněji smýšlející voliče.

Například překvapivě prohlásil, že podporuje právo ženy podstoupit interrupci, čímž se značně odlišil od svých předchůdců. Málokteré téma v zámoří budí takové emoce, jako jestli je někdo „pro-life“ (pro život), či „pro-choice“ (pro volbu). Vláda pod jeho vedením by prý zajistila, aby kliniky poskytující umělé přerušení těhotenství byly k dispozici po celé zemi.

Poměrně hlasitě se vyjadřuje také v otázce životního prostředí, byť v tomto ohledu je mezi spolustraníky poněkud osamocen. Kritizoval hlasování delegátů, kteří odmítli do volebního programu přidat větu „klimatické změny jsou skutečné“. Hlásí se k Pařížské klimatické dohodě, jejímž podepsáním se tehdejší konzervativní vláda zavázala snížit do roku 2030 emise o 30 procent pod úroveň roku 2005.

Ambicióznější cíl liberálů považuje za agresivní, nechce, aby kvůli přechodu na zelenější energii lidé přišli o pracovní místa.

Obecně lze O’Toolovu politiku chápat jako snahu zalíbit se takzvaným „modrým límečkům“, tedy lidem z dělnické třídy.

Podle komentátora Johna Ivisona přebírá strategii londýnského kolegy Borise Johnsona, kterému se podařilo vyluxovat bašty tradičně levicových voličů – lidí, kteří nestíhají držet krok s globalizací a kteří mají důležitější problémy než řešit politickou korektnost.

V Kanadě se takovým politikům říká „rudí toryovci“, což odkazuje na hodnoty tradičních britských konzervativců a obvyklé barvy levicových stran. Politologové popisují O’Toola jako fiskálního konzervativce s progresivními názory ve společenských tématech.

Zda se O’Toolovi podaří tuto image přetavit ve volební úspěch, do velké míry závisí na tom, jakou bude mít strana pod jeho vedením podporu v jednotlivých částech země.