Boj Su Ťij proti barmské vojenské juntě (vládnoucí v letech 1962 až 2011) Západ vnímal jako střet dobra se zlem. Morální autorita vůdkyně opozice dosáhla úrovně dalajlamy, a když její Národní liga pro demokracii (NLD) drtivě zvítězila v prvních relativně svobodných volbách za 55 let, svět věřil, že držitelka Nobelovy ceny za mír z roku 1991 nasměřuje zemi na cestu k demokracii.

Dnes už je jasné, že barmský sen ustoupil hořké realitě. Definitivní studená sprcha přišla na konci srpna, kdy barmská armáda po útocích povstalců na stanoviště bezpečnostních sil zahájila tažení proti příslušníkům muslimského etnika Rohingů v Arakanském státě. Armáda popírá, že by útočila na běžné obyvatele, svědkové z řad Rohingů ale popisují, že vojáci zabíjeli, mučili a znásilňovali barmské civilisty a vypalovali celé rohingské vesnice.

Také OSN potvrzuje útoky na Rohingy

To potvrzují i mezinárodní zdroje. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) od konce srpna uteklo z Arakanského státu do Bangladéše 646 000 Rohingů. Podle organizace Lékaři bez hranic (MSF) od 25. srpna do 24. září zemřelo v Barmě nejméně 9000 Rohingů, z toho minimálně 6700 z těchto úmrtí bylo způsobeno násilím.

Kdo je Su Ťij
Do Aun Schan Su Ťij (v překladu Su Ťij, dcera Aun Schana) se narodila 19. června 1945. Otec, významný bojovník za nezávislost Barmy, byl zavražděn v roce 1947.
O pět let později se utopil její starší bratr, její mladší sestra zemřela ještě jako dítě
Matka byla první barmskou velvyslankyní, v roce 1960 s ní Su Ťij odcestovala do Indie. Později vystudovala filozofii a ekonomii na Oxfordské univerzitě a pracovala pro OSN. V Británii se v roce 1972 provdala za tibetologa Michaela Arise, s nímž má dva syny. V roce 1988 založila Národní ligu pro demokracii (NLD), hlavní opoziční barmskou stranu. Stala se její předsedkyní. Za ohrožování státu byla Su Ťij od července 1989 opakovaně zadržována juntou. V domácím vězení strávila celkem 15 let. Do širšího povědomí se dostala počátkem 90. let, kdy získala Cenu Andreje Sacharova (1990). Rok poté (1991) jí byla udělena Nobelova cenu za mír, na niž ji navrhl Václav Havel. Zatímco byla vězněna, NLD zvítězila ve volbách v roce 1990, junta výsledky voleb neuznala. Manžel, který čelil rakovině, zemřel v Británii v roce 1999, naposledy se viděli v roce 1995. V roce 2010 byla propuštěna z domácího vězení a v listopadu 2015 vyhrála parlamentní volby.

Mezi oběťmi bylo podle MSF nejméně 730 dětí mladších pěti let. Ať už jsou přesná čísla jakákoliv, jde o jednu z nejzávažnějších uprchlických krizí a případů etnické čistky na světě od konce druhé světové války.

Jak rychle vynesl Západ „Dámu“, jak se Su Ťij všeobecně říká, na trůn, tak rychle ji z něj sesadil. Statisíce lidí po celém světě od srpna podepsaly petici, aby někdejší disidentce byla odebrána Nobelova cena za mír proto, že se nepostavila proti diskriminaci Rohingů, které Barma i za její vlády neuznává jako etnikum a upírá jim občanství a základní lidská práva.

Su Ťij skutečně neodsoudila armádu, policii ani buddhistické šovinistické mnichy v Arakanském státě za perzekuci tamních obyvatel. „V bezpečnostních otázkách si Su Ťij vybrala jestřábí poradce – bývalé členy armády s podezíravým pohledem na svět,“ napsal týdeník The Economist. Sama barmská vůdkyně je navíc vůči kritikám ze zahraničí nedůtklivá.

Ekonomika nešlape

Někteří kritici navrhují, aby byly na Barmu znovu uvaleny sankce, ty by ale dopadly na většinu obyvatel už tak zbídačené země. Ani ekonomika totiž po nástupu Su Ťij neodstartovala, jak se čekalo. Ta podle pozorovatelů svěřila správu hospodářství neschopným úředníkům, ministr financí sám přiznal, že má falešný diplom, a technokraté mimo NLD nejsou vítáni.

Papež František s barmskou vůdkyní Do Aun Schan Su Ťij

Papež František s barmskou vůdkyní Do Aun Schan Su Ťij

FOTO: Osservatore Romano, Reuters

„Su Ťij s žádným strukturovaným programem nepřišla a její poskoci neudělají nic, pokud jim to nenařídí,“ přiblížil The Economist. Sama prý chce rozhodovat o každé maličkosti, zatímco zásadní témata se jí hromadí na stole. Země nemá spolehlivou elektrickou a dopravní infrastrukturu, což odrazuje zahraniční investory, a bankovní systém je podle zasvěcených zdrojů jen krůček od kolapsu. Místní ekonomiku stále ovládají „přátelé přátel“ generálů, ceny i inflace rostou, zatímco mzdy se zvyšují jen pomalu.

V podobné situaci jsou nezreformované soudy, jimž vládnou zkorumpovaní soudci z minulého režimu. Pro běžné lidi jsou špatně dostupné a státní zástupci například stále potřebují svolení generálního prokurátora, aby mohli zažalovat stát.

Třetím zklamáním je způsob, jakým se Su Ťij postavila desítkám doutnajících či zmrazených konfliktů mezi jinými etnickými skupinami a armádou. Její povýšený a neohrabaný přístup k této otázce jen poškodil mírový proces s ozbrojenými frakcemi, jimž v minulosti slíbila řešení. „Žije v (hlavním městě) Neipyijto naprosto odtržená od reality,“ přiblížil The Economist.

Su Ťij v Oxfordu

Su Ťij v Oxfordu

FOTO: ČTK/AP

Situace v Barmě však pochopitelně zdaleka není vinou jen její hlavní představitelky. Její působení dramaticky omezuje ústava přetrvávající z dob junty, díky níž si v Barmě pořád udržuje silný vliv na politické dění armáda. Ta má předem zaručených 25 procent parlamentních míst, kontroluje klíčová ministerstva vnitra, obrany a bezpečnosti hranic, a prakticky tak vládne zemi paralelně s vládou civilní.

A právě generálové nemají například zájem na mírovém řešení konfliktů na severu a východě země a preferují potlačování povstání a obsazování dalšího území. Nepomáhá ani Čína, která stále vyzbrojuje část vzbouřenců, aby mírový proces zpomalila a mohla výměnou za nabídku zprostředkování smíru mezi rebely a vládou žádat po Barmě ústupky v podobě strategického přístupu přes Arakanský stát k Indickému oceánu.

„Staré víno v nové láhvi“

„Barmu rozvrátilo dvacet let sankcí, třicet let sebeizolace a 50 let autoritářství, nemluvě o více než století britské nadvlády, která vykořenila monarchii ze srdce společnosti,“ připomněl historik Thant Myint U. Zemi nadále chybí síť zdravotnické péče, vzdělání a schopná správa a bylo by i naivní žádat od NLD, aby za pár let dala v jedné z nejchudších zemí jihovýchodní Asie věci do pořádku. O to víc, že strana nemá s vládnutím zkušenosti a chybí jí zkušený personál, což vede k neefektivnímu a příliš centralizovanému způsobu správy.

Po dvou letech vládnutí je tak Su Ťij sice stále v mnoha oblastech země zbožňována, zklamání z její vlády ale podle agentury AFP sílí. Pro rostoucí skupinu Barmánců – především politicky angažovaných městských voličů – se NLD stává jen „starým vínem v nové láhvi“.

Je z ní nakonec jen fíkový list pokračující vojenské diktatury?

Aun Schan Su Ťij se podle dobře informovaných zdrojů zdráhá delegovat moc, nesnáší kritiku a je podezíravá vůči radám zvenčí. A nerada přiznává, že armáda není pod její kontrolou.
„Barmská transformace je daleko křehčí, než si lidé myslí, což znamená, že vláda má daleko menší prostor pro manévrování, než se zdá,“ podotkl Sean Turnell, poradce Su Ťij pro ekonomiku.

Podle Myata Sana, bývalého studentského aktivisty blízkého Su Ťij, se za léta utlačování naučila vyhýbat střetům s armádou. „Věří, že dialog a mírové úsilí mohou vyřešit politickou krizi,“ prozradil. Ostře kritická reakce Západu na situaci v Arakanském státě navíc generály a bývalou disidentku paradoxně spojuje. „Mezinárodní společenství tím, že nepodporuje její vládu, vrací zemi zpět do rukou autoritářství. Sbližuje Su Ťij a armádu stále víc,“ řekl listu The Guardian.

Podle nejmenovaného diplomata vláda ovšem panikaří. „Cítí se v obležení (západní kritiky). Su Ťij se ocitla pod útokem a brání vlastní zemi,“ vysvětlil. Prohlášení armády a vlády ohledně krize v Arakanském státě jsou opravdu takřka totožná. Otázkou je, zda problém Rohingů sjednocuje zemi tak dokonale, že Su Ťij nemá jinou možnost než se přizpůsobit, anebo jestli se ocitla vězeňkyní systému garantujícího velkou část moci generálům.

Su Ťij je podle analytiků každopádně stále odměřenější a vyhýbá se tiskovým konferencím. Podle kritiků dusí diskusi ve vlastní straně. Pronásledování novinářů, satiriků a aktivistů na základě vágně formulovaného zákona o pomluvě se stupňuje.

„Byla naděje, že se situace s novou vládou zlepší. Ale nestalo se tak, je dokonce ještě horší,“ řekl před časem dlouholetý komentátor dění v Barmě Bertil Lintner. „Je fíkovým listem pokračující vojenské diktatury.“

(znk, ČTK)