„Včelařím už 35 let a teď se starám o stovku včelstev. Vždy jsem usiloval o zlepšení péče o včely a také o propojení znalostí z mého oboru se včelařením. I proto jsem už před asi sedmi léty, kdy šlo u nás ještě o téměř neznámou novinku, začal s vážením úlů, které napovídá včelaři o řadě věcí, jež se uvnitř odehrávají,“ říká Mach s tím, že mezitím narazil na výzkumy z Austrálie, kde se už kdosi zabýval možností využití zvuků v úle.

„Pátral jsem dál a zjistil, že studií na toto téma je po světě víc. Vždy však šlo většinou o nějaké granty, které se výzkumem vyčerpaly, a nikdy za tím nebyl výsledek, který by byl skutečně využitelný pro včelaře,“ dodává včelař a ajťák v jednom.

Úly pod kontrolou

Proto veškeré dostupné poznatky o všem, co lze v chovu včel monitorovat, měřit či vážit, propojil do systému, jehož komponenty posupně vynalezl a vyrobil.

Systém představuje již zmíněné váhy, pak jsou to tzv. GPS trackery, což je monitorovací zařízení podobné GPS, jaký známe v autě. Tracker nejenže hlídá úl v případě odcizení, ale upozorní i v případě, že se s úlem či jeho částí nějak pohne, například při poryvech větru.

Nechybí ani kamery instalované ve spodní části úlu – včelař tak dostává denně do mobilu či počítače snímky z míst tzv. podmetu, která jsou v úle velmi důležitá. Mohou tam být napadené mrtvé včely, mohou tam viset včely, protože mají málo prostoru, a podobně.

Každý zkušený včelař, když přijde k úlu a je tam něco v nepořádku, tak to ještě před otevřením pozná podle bzučeníPavel Mach, včelař

„Nejnáročnější částí byl výzkum akustiky. To znamená měření bzukotu včel. Každý zkušený včelař, když přijde k úlu a je tam něco v nepořádku, tak to ještě před otevřením pozná podle bzučení. Včely jednoduše bzučí jinak. Já bych to přirovnal k pláči malého dítěte. Každá máma pozná, jestli brečí z hladu, nudy nebo proto, že ho něco bolí. Není to žádný šestý smysl, ale jsou to skutečně zcela odlišné frekvence,“ říká Mach.

Jak vysvětluje, dá se podle toho poznat spousta věcí. Například když v úle chybí matka, což znamená nebezpečí záhuby celého včelstva, nebo když mají hlad po spotřebování zásob na zimu.

Poznat se podle zvuků dá naopak i situace, kdy do úlu včely něco nosí. Při tom si totiž předávají také určité informace, které vyvolávají konkrétní zvuky.

Při tvorbě programu i zařízení, které zvuky snímají, vytvářel Mach se svými kolegy modelové situace, aby byly zvuky zcela odlišitelné a jejich charakteristika průkazná.

Informace se shromažďují v krabičce, která má solární napájení.

Informace se shromažďují v krabičce, která má solární napájení.

FOTO: Foto archiv Pavla Macha

Senzor, který zvuky snímá, je uvnitř úlu.

Senzor, který zvuky snímá, je uvnitř úlu.

FOTO: Foto archiv Pavla Macha

V praxi to vypadá tak, že senzor, který představuje malou elektronickou „kostičku“, se vloží mezi plásty. V sobě má mikrofon a teploměr. Informace ze senzoru se pak vedou do dalšího zařízení – sběrače, který je umístěn na úle a má vlastní napájení solárními panely.

Poté se všechny informace ze všech úlů předávají vysílačem a přijímačem do takzvané centrály, kde jsou naměřené zvukové či jiné hodnoty vyhodnoceny a mobilní sítí posílány na internetový server včelaře.

Jazyk luští počítač

Není to však tak jednoduchá záležitost, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože zvuky, které úl vydává, jsou chaos, něco jako akordy v hudbě.

„K jejich detailnímu rozlišení nám pomáhá po vzájemné domluvě systém společnosti IBM, kterému se říká systém hlubokého učení či neuronových sítí, což je systém, který díky obrovskému výkonu, který IBM má, zvládne zadaná data zpracovat. A právě tento systém se po dodání námi zadaných dat naučil poznávat tyto jevy v úle. Po zpracování nám zjištěná data pošle zpět na náš portál a my jej odešleme konkrétnímu včelaři, od kterého nahrávka pochází,“ vysvětlil Pavel Mach princip vynálezu, jehož vývoj trval několik let.

Pronájem na zkoušku

Systém nazvaný ProBee už několik včelařů zkušebně využívá. Zatím zařízení zájemcům Mach pronajímá za měsíční poplatek.

Při vývoji elektronických zařízení naráželi tvůrci mimo jiné i na dost agresivní odpor včel přímo v úle, které se ze zásady brání všemu, co do jejich hospodářství nepatří.

Museli proto například sestavit snímač zvuku tak, aby fungoval i poté, co se jej včely snaží zahlušit obalením propolisem. Zařízení musí být vodotěsná a rovněž také musí fungovat i v prostorách, kde je obvykle horší GSM signál.