Prestižní vědecký časopis The Science zařadil do čela největších vědeckých výkonů loňského roku nález nového lidského předka. Ardipithecus ramidus či kratčeji a familiérněji Ardi je teprve šestý objevený předek člověka starý více než milión let. Je to také zatím nejstarší známý prapředek (či spíše pramáti – je to totiž samice) dnešních lidí.

I když měla Ardi mozek velký jako šimpanz, chodila už po dvou a ruce jí sloužily k lezení po stromech, nikoli k tomu, aby se na ně věšela jako opice.

Objevitelé ji v prvním nadšení označili za spojovací článek mezi opicemi a člověkem. Tím asi není: od společného předka ji dělí přinejmenším jeden a půl až dva a půl miliónu let a to je doba, během níž se mohly objevit ještě jiné „spojovací články“.

Jedno však Ardi prokázala zcela jistě: lidé se nevyvinuli z nějakých primitivnějších šimpanzů. Oba druhy měly spíše společného předka, který žil před šesti až sedmi milióny let. Po oddělení prodělali rozsáhlou evoluci nejen lidé, nýbrž i šimpanzi.

Do dávné minulosti loni zasáhla i nejmodernější věda: německým genetikům se podařilo prozkoumat genom neandrtálce, nejbližšího příbuzného dnešních lidí.

Zmatky klimatické i jiné

Na konci roku vyvrcholily spory o globální oteplování. Více než dva a půl tisíce expertů na životní prostředí zveřejnilo výzvu, aby vlády začaly jednat, než tento proces zdevastuje planetu. Varovali, že nejhorší scénář, s jakým počítají, se bez drastických změn v životě lidské společnosti stane skutečností.

Ale vlastní dokumenty klimatologů, které byly zveřejněné krátce před konferencí o ochraně klimatu v Kodani, zpochybnily jejich metody. Politicky možná ovlivnily i nepříliš úspěšnou konferenci, která měla podle původních představ dospět k nové dohodě o omezení skleníkových plynů.

I přes tento neúspěch zůstávají zastánci oteplení, které je podle televize Discover News největším objevem posledního desetiletí, politicky daleko nejvlivnější skupinou vědců.

Na vědu nevrhly svůj stín jen politické spory a machinace, nýbrž i dryáčnický styl médií. S velkou slávou byl například oznámen objev Idy, příbuzné dnešních lemurů, která byla vydávána za „spojovací článek“ mezi poloopicemi a primáty, k nimž kromě člověka patří i makakové, opice a lidoopi.

Ida byla sice objevena už v roce 1983 a do roku 2007 trvala rekonstrukce nálezu, teprve loni se však tohoto objevu chopila filmová společnost a vytěžila z ní mediální maximum. Sláva však netrvala dlouho: znalci brzy začali zpochybňovat výklad o spojovacím článku. Ida podle nich patří spíše k vedlejší vývojové větvi lemurů.

Pomáhal i virus HIV

Podle expertů byl loňský rok přelomem v uplatnění genových terapií. Už v létě oznámili američtí vědci, že implantací genu do oční sítnice pomohli třem pacientům, trpícím tzv. Leberovou vrozenou slepotou. Rok po zásahu, který byl proveden v roce 2008, se jejich zrak zlepšil tisíckrát (u denního vidění) a třiašedesáttisíckrát (u nočního vidění).

Záhy poté ohlásil tým evropských a amerických vědců, že se jim podařilo zastavit rozvoj dosud neléčitelné dědičné nemoci, adrenoleukodystrofie (ALD). Úspěšně totiž „vyměnili“ vadně fungující gen, jehož porucha ničí nervovou soustavu.

K výměně vůbec poprvé využili něco, co jinak vzbuzuje spíše děs: upravený virus HIV, který je původcem nemoci AIDS. Po roce až roce a čtvrt od zásahu se ukázalo, že postup ALD byl zastaven. Na tuto poruchu se jinak umírá záhy po 10. či 12. roce života.

Podle Nature, dalšího významného vědeckého časopisu, by ne -měl zapadnout ani švýcarský výzkum, který zjistil, jak v případě roztroušené sklerózy zaměřují buňky, chránící mozek, imunitní systém proti narušeným neuronům. Další pokroky udělal i výzkum kmenových buněk: výzkumníci ze Stanfordské univerzity tvrdí, že mají „recept“ na to, jak z kmenových buněk tvořit zdravé buňky zárodečné. Z nich vzniká v lidském organismu sperma a vajíčka. Pokud se je podaří uměle vypěstovat, je to záchrana pro lidské páry, které mají potíže s neplodností – jen v Česku jich jsou statisíce.

I pro zdravé lidi může být zajímavý výzkum rapamycinu, který se používá při transplantacích, aby tělo snáze přijalo nový orgán. Když byla tato látka loni zkoušena na myších, ukázalo se, že prodlouží jejich život o 9 až 14 %.

Kdyby ji bylo možné použít bez rizika a se stejnými účinky i u českých mužů a žen, jejich život by se prodloužil o 6,5 a 11 let. A mohla by to být i příjemná léta: rapamycin chrání – aspoň u myší – před nemocemi krevního oběhu, obezitou i rakovinou.

Voda, samá voda

Pohled do dosud nejvzdálenější minulosti kosmu, oprava Hubbleova teleskopu, nová a nová zjištění o Marsu – pro astronomii byl loňský rok rozhodně zajímavý.

Z dlouhé série objevů na obloze má však asi největší praktický význam prostá rána do Měsíce.

Původně měl být náraz posledního stupně rakety Atlas-V do kráteru Cabeus přenášen pro všechny zájemce po internetu. Jenže celá akce nakonec nebyla vizuálně příliš zajímavá. O to zajímavější bylo, co zjistily přístroje družice LCROSS, která kolizi na Měsíci sledovala.

V oblaku hmoty, vymrštěné nárazem „do vzduchu“, družice odhalila vodní páru i krystalky ledu – a ne málo: oblak nad kráterem prý obsahoval až sto litrů vody. Teď tedy víme, že pokud se chceme usadit na Měsíci, vodu najdeme nejspíše v kráterech u jeho pólů.

Nové naděje

Grafen, tvořený šesti atomy uhlíku, vypadá pod elektronovými mikroskopy jako jedna z buněk v plástvi medu. V jeho šestiúhelnících se však možná skrývá budoucnost elektroniky. Při pokojové teplotě totiž grafen vede proud rychleji než jakákoli jiná známá látka.

Názorně to demonstrovali experti počítačové firmy IBM: grafenový tranzistor, který vytvořili, dokázal přerušit a znovu obnovit elektrický proud šestadvacetimiliardkrát během jediné sekundy.

Tranzistory jsou základem všech čipů a mikročipů, které pro nás pracují a jejich rychlost ovlivňuje výkon elektronických „hraček“. Supervýkonný grafen se v nich dosud nepoužíval: látka je příliš drahá. Nepatrný kousíček, který má stejnou velikost jako průřez lidského vlasu, totiž stojí tisíc dolarů.

Loni se však podařilo vědcům z univerzity v texaském Austinu vyrobit plátek o průměru až jeden centimetr. To otevírá cestu ke snížení cen i ke „grafenové revoluci“ v počítačích a jinde.

Podobně praktické výsledky může mít výzkum nenápadných receptorů ABA u rostlin. Ty jsou přirovnávány k adrenalinu v krvi zvířat. Připravují totiž stromy, křoví i traviny na stresové situace. Loni se podařilo určit, jak receptory ABA v rostlině fungují. Tím se ukazuje cesta k vývoji plodin, jež dokážou lépe čelit tak stresové situaci, jakou je sucho.