Článek
Jak již název naznačuje, hlavní roli výstavy tedy hraje hudba. Samozřejmě jako inspirace pro jednotlivé výtvory. Pokud se však někdo domnívá, že jde o nezáživnou a nudnou výstavu, tak se opravdu mýlí.
Výstava je zajímavá především svou pestrostí a různorodostí uměleckých děl. Obrazy, plastiky, fotografie – to vše je zde k vidění. Nutno podotknout, že organizátoři si dali velkou práci s rozmístěním jednotlivých výtvorů a jejich sladěním s historickými prostory galerie. Díky tomu výstavu neovládá chaos a zmatenost. Návštěvník si tak může v klidu a nerušeně vychutnat každé dílo.
Není možné podrobně popsat a charakterizovat veškeré výtvory, neboť by to nebyla záležitost jednoho článku, ale spíše malé publikace. Za všechny proto jmenujme alespoň některé.
Obraz Miloslava Čecha Sólo pro bicí patří mezi ty rozměrnější, avšak tím rozhodně nic neztrácí na své půvabnosti. Z obrazu na vás hledí několik různě „naladěných“ tváří. Dominují samozřejmě bicí, které upoutají vaší pozornost natolik, že jen bedlivý pozorovatel nepřehlédne malou a roztomilou myš s bubínkem v dolní části obrazu.
Hudba letní noci je název obrazu Iriny Slámové. Žena, zahalená pouze do tmavé noci, hraje na trubku či klarinet. Kolem ní se rozprostírá divoká noční příroda, do níž lehce proniká měsíční svit. I když se vše odehrává v noci, malířka se nebála zapojit svěží barvy, které jakoby se díky tónům probouzely ze spánku. Obraz tím získal úžasnou barevnou kompozici, nepůsobí pochmurně a negativně.
Plastika Františka Bálka Božské housle, která představuje ženu hrající na housle, má v sobě něco divokého a erotického.
Oproti tomu plastiky Gustava Fifky s názvem Orfeus, nepolepšitelný Dionýsos, a Čekání na Odyssea-Sirény působí veselým a odlehčeným dojmem.
Již samotná vernisáž vzbudila nevídaný zájem veřejnosti. Dorazily desítky lidí, mezi nimiž nechyběli ani cizinci. Výstava potrvá do 6. září.
