Článek
Na túru jsme vystartovali v Hostomicích pod Brdy - od nádraží jsme se vydali po značce k rozcestníku na náměstí v městečku. Odtud naše cesta pokračovala do Běštína kolem opravovaného hostomického pivovaru po zelené značce.
Vrch Plešivec leží v Brdské vrchovině, v severní části Třemošenské vrchoviny, nad údolím Litavky. Obecně je hora přiřazována do jiné části Brdské vrchoviny, na Hřebeny, z geomorfologického hlediska tomu tak však není.
Jde o velmi výrazný vrch s dobrými rozhledovými možnostmi zejména na západ - do oblasti tzv. Středních Brd (kde se nalézá Vojenský újezd Brdy), ale z několika míst i k severovýchodu, do oblasti Českého krasu a na Hřebeny.
Na vrcholu se nacházelo rozsáhlé (57 hektarů) hradiště z pozdní doby bronzové, jedno z největších v Čechách, jehož zbytky se zde na několika místech ještě dochovaly. Nejvýznamnějšími rozhledovými body jsou Čertova kazatelna v blízkosti vrcholu a Krkavčí skály v jeho jihovýchodních svazích. Zajímavými místy jsou: tzv. Smaragdové jezírko v severovýchodních svazích nedaleko obce Lhotka, vzniklé zatopením malého lomu, a Plešivecký viklan, k němuž vede značená odbočka. Většina zajímavých míst je zpřístupněna turistickým značením, samotný vrchol je však skrytý v lese, červená a zelená turistická značka jej těsně míjejí.
Zelenou značku jsme brzy opustili a vydali se po silnici do Běštína a zde se napojili na žlutou značku směr Smaragdové jezírko pod Plešivcem. Až do tohoto místa jsme ušli zhruba tři kilometry. Poté nás čekalo stoupání kolem osady Bezdědičky a stále po žluté jsme pokračovali lesní širokou cestou k jezírku. Po opět tříkilometrové části výletu jsme si prohlédli přírodní zelené jezírko uprostřed lesů a od něj již stoupáme po zelené značce na Plešivec v nadmořské výšce 645 metrů.
Po kilometru a půl jsme na vrcholu a před námi je dechberoucí výhled do krajiny ve směru na Plzeň. Opravdu nevídaná vyhlídka na Jince pod námi, dále na Žebrák a skryté Hořovice a také na vzdálené vrcholky, za nimiž leží Plzeň a Rokycany.
Po občerstvení jsme se vydali po červené značce do naší cílové stanice, do Lochovic. Ještě jednou máme cestou možnost nahlédnout do krajiny z vyhlídky a pak se dostáváme na cestu, která mírně klesá dolů. Pak však dochází ke zlomu, cesta prudce zamíří dolů, sestup je náročný - v podzimním a zimním období je tu složité neupadnout. V tomto úseku doporučuji turistické hole, nebo sestup absolvovat mimo cestu lesem.
Pomalu docházíme do Lochovic a po dalších skoro pěti kilometrech se dostáváme k nádraží. Odtud jezdí vlaky mj. i na Hlavní nádraží v Praze, do Berouna, nebo lokálka do Zadní Třebáně. Celý výlet měřil 15 kilometrů.
