Článek
"Pandy červené se běžně vyskytují od nadmořské výšky dva tisíce metrů nad mořem výš, takže jsou na chladné až mrazivé dny, spousty sněhu a vůbec nehostinné podmínky k životu dobře adaptované a naše zima jim vůbec nevadí," říká kurátor Pavel Shromáždil.
Naopak velkou chybou by bylo držet je v zimních měsících ve vyhřívaných prostorách, což by podle chovatelů pandám mohlo způsobit zdravotní problémy. Stejně jako v přírodě i zde mají pandy možnost drobných úkrytů, aby se v případě vytrvalých dešťů či silného větru měly kam schovat.
Panda červená je vůbec zajímavým chovancem, který podle zoologického hlediska patří mezi šelmy. Podstatnou část jejího jídelníčku ale tvoří bambus, popřípadě další druhy rostlinných výhonků, což rozhodně není styl šelmího jídelníčku. Je to také tím, že panda červená žije tak vysoko, že se na lov menších živočichů nemůže spolehnout. Dobře rostoucí a vždy zelený bambus je ale k dispozici v dostatečném množství.
"V naší zahradě pandy dostávají denně několik výhonků bambusu, ale také i sladší druhy ovoce, jako např. grepy, banány, hrušky nebo kiwi. Oblíbenou pochoutkou je i vařená ovesná kaše," uvedl kurátor.
Pandy červené chová ZOO Lešná od letošního roku. První přišla koncem dubna samička Chantal z francouzské zoo Beauval, poté pak sameček Kristián z norské Kristiansand Dyrepark.
Od začátku spolu vycházejí dobře, a i když jsou oba jen jeden a půl roku staří, možná už teď přijde jejich první říje. Ta totiž u pand červených probíhá obvykle v lednu až někdy do poloviny března, aby se pak mláďata rodila do nejpříjemnějšího ročního období, tedy léta. Jak to vše bude probíhat v Lešné, se můžete sami přijít přesvědčit. Všechno u pand ještě „voní“ novotou.
Panda červená
Více než půlmetrová šelma vážící od 3 do 6 kilogramů se vyskytuje v Nepálu, severní Indii, severní Barmě a jižní Číně.
Má dlouhou, hustou srst, svrchu krásně rudohnědou nebo kaštanovou, naspodu těla a na končetinách leskle černou jen okraje uší, čenich a skvrny nad ušima jsou bělavé. Velmi kulatá hlava upomíná na kočku. V obličejové části je žlutobílá s hnědými obličejovými tvářemi a skvrnami pod očima. Pandy mají dlouhý huňatý a široký ocas, který je na červeném podkladě tmavě kroužkován.
Jejím domovem jsou horské lesy v podhůří Himaláje v jižní Číně a Myanmaru. Panda červená je jedním z nejvýše žijících zvířat, protože se běžně vyskytuje v nadmořských výškách od 2000 m. n. m., ale i převyšujících 4000 m. n. m. Menší množství fosílií bylo objeveno také v Severní Americe.
Panda červená je převážně noční savec. Výborně šplhá a pohybuje se na stromech, na zemi se zdržuje méně. Aktivní je nejvíce ráno a odpoledne. Druh je ohrožen v důsledku ztráty teritoria, asi 10 tisíc pand zemře v důsledku odlesňování. Jsou zabíjeny i pro kožešinu.
Pandy jsou schopny stát na zadních nohách jako člověk po dobu až 30 sekund a některé dokáží takto ujít i několik metrů.
