Článek
Na úvod poděkovali Luboš Řehák, zástupce hlavního pořadatele MAS POHODA venkova a umělecký ředitel festivalu Pavel Svoboda starostce Přepych Zdeňce Seidelové, která nejen že velice podporuje kulturu v obci, ale v neposlední řadě také organizuje záchranu varhan v kostele sv. Prokopa, a předali jí grafický pamětní list jako poděkování organizátorů festivalu F. L. Věka.
Pak už patřilo slovo hudbě v tom nejlepším provedení. Na úvod zaznělo Capriccio e moll op. 81 č. 3 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a potlesk pro pardubický soubor Barocco sempre giovane přišel vzápětí.
Poté se na scéně objevil koncertní mistr České filharmonie – houslista Josef Špaček a většina posluchačů zatajila dech. Rondo A dur pro housle a smyčce D. 438 od Franze Schuberta bylo velkým zážitkem pro všechny, kteří zaplnili kostel v Přepychách.
Koncert pokračoval suitou Z časů Holbergových pro smyčcový orchestr op. 40 Edvarda Hagerupa Griega a Barocco sempre giovane během skladby opět dokázalo, proč se řadí mezi naprostou špičku ve svém oboru a proč je vyhledávaným souborem pro mnoho významných sólistů z domova i ze zahraničí.
Vrcholem festivalové premiéry v Přepychách se stalo Čtvero ročních dob pro housle a smyčcový orchestr argentinského skladatele Ástora Piazzolly, který tvořil před koncem minulého tisíciletí, v němž se znovu představil vynikající Josef Špaček. Zážitek z provedení skladby umocňovala možnost sledovat, jakou radost hudba Josefu Špačkovi dělá, jak očním kontaktem spolupracuje se členy souboru, jak mistrně ovládá svůj vzácný nástroj a s jakou lehkostí zvládái ty nejnáročnější pasáže.
Ovace vestoje a "Bravo!" byly jaksi „samozřejmým“ zakončením tohoto naprosto mimořádného koncertu, který ohodnotily například učitelky Základní umělecké školy v Dobrušce Daniela Štěpánová a Anna Vrbová příměrem „nadpozemská hudba“, a většina posluchačů se s nimi jistě shodovala.
Na závěr proto dejme slovo největší hvězdě premiéry festivalu F. L. Věka v Přepychách, houslistovi Josefu Špačkovi. Na tuto přehlídku se vrátil po pěti letech, a tak nejprve vzpomněl, co - pro něj zásadního - se během této doby událo: „Před pěti lety jsem v podstatě začínal u České filharmonie. Uplynulo pět let a řekl bych, že ze mě je v pozici koncertního mistra při České filharmonii takový „starý bard“. A co se ještě za tu dobu změnilo? Přírůstek do rodiny. Máme jednoroční dcerku. Jinak to neskutečně uteklo.“
A jak odpověděl na otázku, zda považuje za důležité, aby krásná hudba ve špičkovém provedení zněla díky podobným projektům, jakým je již sedm let festival F. L. Věka, i v malých obcích a regionech?
„Ano, opravdu si to myslím. Je nesmírně důležité vyvézt hudbu z velkých měst právě do těchto menších regionů, kde lidé nemají k hudbě tak snadný přístup. Myslím si, že je to hlavně naše zodpovědnost, opravdu často vyjíždět a rozšiřovat povědomí o tom, co děláme – o tom krásném umění, které máme možnost vytvářet.“
