Hlavní obsah

Mám vztah k melancholickým textům a melodiím, říká Jiří Bartoň

Novinky, Robert Rohál

Když 18. března moderoval herec Jiří Bartoň v Kroměříži otevření nové kavárny spojené s vernisáží výstavy, přidal ke svému vystoupení několik šansonů. Mnohé z návštěvníků, kteří mají jeho tvář spojenou s televizními detektivními seriály, tím příjemně překvapil.

Foto: archiv autora

Herec a šansoniér Jiří Bartoň.

Článek

V rámci programu otevření kavárny, který jste moderoval, jste zazpíval pár šansonů. Proč zrovna šansony?

Mám vztah k takovým smutnějším, melancholickým textům a melodiím. Nesou v sobě atmosféru, která je mi něčím blízká.

Jaké písně máte vůbec ve svém repertoáru?

Já bych snad ani nemluvil o "svém repertoáru". Žádný nemám, respektive - nebuduju  ho nijak cíleně. Ale před pár lety jsme v šumperském divadle spolu s Olgou Kaštickou a Zdeňkem Dočekalem (ne)pravidelně reprízovali "Večer šansonu" a některé písně právě z tohoto programu jsem zazpíval právě i na onom  zahájení provozu kroměřížské kavárny.

A měl jste velký úspěch. Pokud vím, máte k muzice hodně blízko a nejste jen činoherní herec...

Ano, už jako malý jsem zamotaný do závojů a starých šatů tancoval u gramofonu. Mým hitem byla "Baletka Lenka" Milušky Voborníkové. Ale taková zábava byla asi osudem mnoha dětí, ne? Co se týká nějaké teoretické hudební výchovy, neznám ani notu. Několikrát jsem se je snažil naučit. Naprosto marně. Moje hudební scénáře jsou plné různě barevných klikyháků a šipek, značených nahoru a dolů...

Máte oblíbené muzikály a své oblíbené hity? Které to jsou?

Když mi bylo devatenáct a pracoval jsem jako kulisák v Městském divadle Brno, miloval jsem tehdy právě tam uváděnou West Side Story. Tu jsem viděl snad dvacetkrát. O pár let později jsem se zamiloval do muzikálů Cabaret a Sweet Charity. Jsou to poměrně velké výjimky mezi muzikály, protože kromě kvalitní hudby mají i silný příběh.

V poslední době působíte v Praze, zahrál jste si v několika televizních seriálech. Co nového jste teď natáčel?

To, co jsem teď před pár dny natáčel, není ani tak zajímavé jako to, co bych si rád natočil. Pamatujete si na Felliniho filmy "Osm a půl" nebo na "Cabiriiny noci"? To by bylo něco!

Reklama

Výběr článků

Načítám