Mám ráda texty o něčem, říká slovenská popová legenda Nora Blahová

Před koncertem si napíšu sled písniček a vždy začínám nějakou tou veselou, temperamentní, při které se i já trochu nastartuju. Většinou začínám skladbu Nedeľa, která je už vyzkoušená jako první. Lidé, kteří mne znají z minulých dob, si zvykli na rychlé písničky s mým typickým tanečním projevem. Tak jako tak se mi daří zpívat i ty pomalejší, ale musí být lyricko-dramatické.

Mám ráda texty o něčem. Lyricko-dramatičnost, příběhy a ne opakování slov v refrénu do zblbnutí jen aby si to posluchači zapamatovali. Je to cesta, která se mi jeví jako lehčí a tou ale já nepůjdu.

Tato otázka je fakt těžká, protože mám ráda všechny zpěváky, kterým se podaří dobrá písnička. Já si brala inspiraci z jižních zemí, protože tamní temperament vyhovuje mému naturelu. Jsou to zejména francouzské a italské melodie, ale přitom jsem nepohrdla ani maďarskými písničkami. Právě první píseň, kterou jsem nazpívala už coby profesionálka, je právě maďarský čardáš Mama. Teď nedávno jsem ji zařadila i na moje první CD.

Když už si píšu sama texty, zdá se, že tento problém nehrozí. Ale podaří se. Avšak nejvíc si utahuji z kolegů, kteří dovedou vymýšlet. Stávalo se mi to se Zdeňkem Sychrou, s nímž jsme svého času tvořili známé duo, měli jsme společná vystoupení. I když měl písničky ozpívané, občas mu vypověděla paměť a já jsem za scénou měla co dělat, abych se nahlas nezačala smát, jak nonšalantně se z toho vždy dostal.

Nejčastěji bývám u vody nebo ve vodě, ale toto léto jsem byla víceméně "zaklimatizovaná" doma, protože "už vám není dvacet, paní Bláhová". Myslím, že to byla věta v jednom českém filmu. Doma si pak ráda čtu, luštím křížovky - a když se dá, procházím se po městě, po obchodech, pozoruji lidi, módu a cvrkot okolo, anebo si popovídám s kámoškou u kávy.