Článek
První zastávkou bylo Olympijské centrum v Mnichově. Po zakoupení vstupenek jsme vyjeli výtahem na věž Olympiaturm tyčící se do výšky 291,28 metru. Budovy v tomto centru jsou opravu nádherné a výhled z věže nás všechny ohromil. Naopak nepříjemná pro nás byla právě cesta výtahem, při níž se nemálo lidem udělalo trochu špatně. Pokračovali jsme do Mnichova, kde jsme si chtěli prohlédnout Novou radnici se zvonkohrou, bohužel byla přikryta lešením.
Další zastávkou byl téměř pohádkový zámek Neuschwanstein. Absolvovali jsme audio prohlídku, která se všem líbila, protože interiér zámku je opravdu fascinující. Pokračovali jsme k propasti Marienschlucht. Výška některé z nás ohromila, a tak jsme mostek raději rychle přešli. Ostatní se pak fotili, protože s mostu byl krásně vidět již zmiňovaný zámek.
Následující den jsme odjeli z Innsbrucku přes Brennerský průsmyk do Itálie. V Brixenu, jenž je pro Čechy znám především nedobrovolným pobytem Karla Havlíčka Borovského, jsme si prohlédli právě dům, ve kterém čtyři roky přebýval. Pozornost jsme také věnovali městečku Sirmione, které leží na poloostrově u jezera Lago di Garda. Z vyhlídky byl krásný výhled na jezero, který si nikdo nenechal ujít. Vzhledem k vysokým teplotám, zhruba 36°C, se pak většina z nás při rozchodu odebrala zchladit právě do jezera.
Ve středu nás řidiči odvezli na stanici metra, z níž jsme jeli 21 stanic až k slavnému Milánskému dómu. Pro vstup byla požadována zakrytá ramena i kolena. Vzhledem k vedru, které venku bylo, ale měla většina z nás tílka a šortky. Nakonec jsme si však popůjčovali mikiny, šátky, nebo dokonce pláštěnky a mohli jsme tak i zevnitř obdivovat monumentalitu stavby. Pokračovali jsme do Světa miniatur Melide ve Švýcarsku. Projeli jsme se miniaturním „vláčkem“ a také jsme si prohlédli zmenšeninu Milánského dómu (v poměru 1:25).
Naší první čtvrteční zastávkou byla soutěska Via Mala. Zde jsme si prohlédli vodopády a krápníky. Schody nám daly zabrat, ale stálo to za to. Další zastávkou byl průsmyk Julierpass ve výšce 2284 m. n. m., kde jsme měli krátkou „fotopauzu“. Z průsmyku jsme pokračovali na parkoviště poblíž ledovce Morteratsch. Krásnou procházkou, při níž jsme mohli pozorovat značky, které ukazovaly, o kolik metrů ledovec za určité období ustoupil, jsme došli až k ledovci. Většině z nás se ledovec líbil nejvíce ze všech zastávek.
Po zastávce ve Svatém Mořici, kde jsme utratili zbylé švýcarské franky, se jelo domů. Zpátky do Kralup jsme přijeli kolem šesté hodiny ranní, a tak jsme se ihned rozprchli dospávat hodiny bdění v autobusu.
Milánský dóm
Zámek Neuschwanstein