Hlavní obsah
Foto: Olomoucký kraj

Českému Herkulovi postavili v Litovli pomník

Jsi silný jak Frištenský. Kdo by neznal tuhle větu. Jen málokdo ale ví, že legendární silák za svůj život zvítězil v 10 tisících duelech v řeckořímském zápase. K prvnímu Gustav Frištenský nastoupil v 19, k poslednímu v 72 letech. Oba vyhrál.

Foto: Olomoucký kraj
Českému Herkulovi postavili v Litovli pomník

Technika a dřina

Gustav Frištenský nevynikal vahou, soupeři ho někdy převyšovali o desítky kilogramů, a přece je dokázal položit na lopatky. Po celou svou kariéru vynikal mrštností, obratností, útočností, ale také natrénovanou technikou a schopností co nejvíce si soupeře nastudovat.

Od chvíle, kdy v patnácti letech přečetl knihu Za praporem sokolským a vyrobil si z kamenů a železné tyče první činku, už jen trénoval, trénoval a trénoval. V devatenácti vstoupil do brněnského těžkoatletického klubu Hellas a definitivně si změnil život. V dobách, kdy jeho vrstevníci běhali za děvčaty, posiloval a učil se zákonitostem řeckořímského zápasu.

Přechod k profíkům

Gustav Frištenský se sice vyučil kovářem, ale skončil u řezničiny. První roky zápasení, ve kterých sbíral jeden vítězný vavřín za druhým, by byly podle dnešních měřítek nezvládnutelné. Jezdil na ně totiž nejen za své peníze, ale hlavně trpěl nelibostí svého mistra. Když v roce 1903 přivezl z amatérského mistrovství v Rotterdamu zlato, fandové ho nosili na ramenou. A mistr vyhodil z práce. Gustavovi tak nezbylo, než se dát na profesionální kariéru.

Jako silák objel celý svět a stal se amatérským i profesionálním mistrem Evropy. Díky němu i v Americe lidé věděli, že kdesi za vodou existují Čechy. V té době ho už doprovázela manželka Miroslava, dcera sládka litovelského pivovaru.

Zlomové války

Po té první si Gustav spolu s bratrem pronajal statek v Lužici, vesnické kořeny v něm zvítězily. I tak dál zápasil, v roce 1929 vyhrál v pražské Lucerně mistrovství Evropy.

Druhá světová zamíchala Gustavovi osud ještě víc. V roce 1943 se připojil k olomouckému odboji, který podporoval finančně. Gestapo ale skupinu odhalilo a její členy včetně Frištenského zatklo. Na svobodu ho díky úplatkům dostala manželka.

Po válce si na obnovu statku půjčil vysokou sumu, nakonec ho ale musel předat státnímu statku. Náhradu válečných škod mu nepřiznali, o důchod žádal několik let. Aby přežil, prodával trofeje.

Zemřel deset let po své milované ženě, s jejímž odchodem se nikdy nesmířil, 6. dubna 1957. Rok předtím byl jmenován zasloužilým mistrem sportu.

Hrob Gustava Frištenského se nachází na městském hřbitově v Litovli. Epilog na náhrobku je dílem básníka Petra Bezruče.

Pocta Herkulovi

V pátek 8. listopadu byla v Litovli slavnostně odhalena bronzová socha Gustava Frištenského. Skulpturu, která stojí před místní sokolovnou, vytvořil akademický sochař Jiří Finger z Olomouce. Socha měří 207 centimetrů a zobrazuje zápasníka v jeho oblíbené pozici s rukama opřenýma v bok. Výroba bronzové sochy, na kterou přispěl Olomoucký kraj, litovelská radnice i sponzoři, stála 1,2 miliónu korun.

Morava na Gustava Frištenského nezapomíná. V Litovli se od roku 2004 koná soutěž Silácká Litovel a v muzeu vzniká jeho expozice. V nedalekém Prostějově se koná již 26 let Memoriál Gustava Frištenského v řeckořímském zápase.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků