Tipy na dárky pro dívky - od batolat po školačky

Základním orientačním vodítkem pro výběr hračky nejen u dívek je věk, kterého by se však rodiče neměli držet za každou cenu. Pro bystré, vyspělé děti je lepší se orientovat přímo podle jejich preferencí.

„Na druhé straně existují děti, které mají jen malé zkušenosti s hraním her a ještě se v nich moc neorientují, v takovém případě bychom měli volit jednodušší hru určenou pro mladší děti. Hra by svými požadavky měla mírně překračovat aktuální běžnou úroveň dítěte,“ vysvětluje dětský psycholog Václav Mertin.

Obecně bychom měli počítat s tím, že pozornost menšího dítěte je kolísavá a nevydrží tak dlouho se soustředit na jednu věc. Naproti tomu ve školním věku, přibližně od druhé nebo třetí třídy, je schopno hrát si i hodiny.

Čím je dítě menší, tím barevnější hračky má v oblibě. Zároveň je ale důležité, aby hračka nabízela i zvuky, hýbala se, umožňovala manipulaci, případně aby byla na dotek měkká. Už i batole ocení hýbající se barevné obrázky – sice nemusí rozumět ději, nezná jednotlivé předměty, přesto je se zájmem sleduje.

„V tomto věku dobré myslet i na rozvoj jemné motoriky, k níž jsou vhodné klasické dřevěné stavebnice, které trénují úchop celou dlaní a současně dávají prostor pro vlastní tvorbu,“ doporučuje dětský psycholog. V této vývojové etapě jsou tak nejvděčnějšími hračkami stavebnice a kostky, i pro dívky.

Dívky i chlapci v mladším školním věku začínají pozorovat a chápat činnost dospělých a napodobují ji. K tomu potřebují různé hračky, zvlášť takové, které umožňují neustálé proměny a dítě je svou fantazií a technickou dovedností zvládne. Podle Václava Mertina je dobré začít se skládankami.

„Nejprve doporučuji začít s jednoduchými dvojrozměrnými a s motivy, které dítě zná z večerníčků nebo ze života, jako jsou zvířátka. Vůbec nevadí, když chce skládání opakovat přesto, že je zřejmé, že už konkrétní skládanky dobře zvládá.“

Dětské vnímání a poznávání okolního světa ve starším předškolním věku je již tak bohaté, že si dovede pomocí vhodných hraček vytvořit určité prostředí. Na řadu by měly přicházet náročnější stavebnice či skládačky puzzle i zjednodušené deskové hry.

Ty bychom zpočátku měli dítěti nabízet – nejlépe s pomocí staršího sourozence, pokud ho máme k dispozici, který je už zná a baví ho. Zatímco od některých činností musíme dítě odhánět (nechat ho sledovat televizi je lákavé a pro rodiče pohodlné a tablet dokáže už teď ovládat), přitažlivost jiných mu musíme ukázat.

„Napětí musí být zpočátku spíše menší, aby bylo pro něj snesitelné a pravděpodobnost výhry vysoká. Hry by měly být velmi jednoduché, měly by vycházet z jeho světa,“ poznamenává dětský psycholog.

Důležitým úkolem na začátku nejsou velké vzdělávací ambice, ale aby se dítě naučilo hrát. Tedy koncepce: „Teď hraju já a teď zase ty a já nehraju.”

Ve školním věku už děti rozumí hlubším principům skládání a lze je navést i ke složitějším a trojrozměrným modelům. 3D puzzle vyžadují a rozvíjejí práci podle přesného návodu, sledování a respektování instrukcí. K jejich složení postačuje i jen mírná zručnost či motorická obratnost. „Podporují řemeslnou dovednost i rozvoj prostorové orientace. Ve výsledku jde o krásné výtvory, které pak poslouží i jako dekorace,“ upozorňuje dětský psycholog.

Zkušenosti s hrami, včetně deskových, jsou zvláště v tomto období důležité. Václav Mertin vysvětluje: „Dítě se učí, že hra má nějaké pořadí hráčů, pravidla, kterými je nutné se řídit. Zažívá radost z vítězství, učí se pozvolna i prohrávat. Ze začátku hraje pod heslem lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, ale postupně se učí strategickému uvažování, je ochotné riskovat, prohrát teď trochu, aby za chvíli mohlo vyhrát hodně. Učí se, že někdy je výhodné uzavřít koalici, zatímco jindy hraje každý proti všem.“

Podstatná část deskových her je určena pro děti ve školním věku, ale zábavu v nich najdou i starší. Většina her umožňuje manipulaci podmínkami nebo podnětovými materiály, tedy obtížností, takže může hrát jak dítě o něco mladší nebo méně zkušené, nebo i superhráč.

Základem pro hraní je však nerušený a volný čas, protože je pro rozvoj důležité, aby si dítě mohlo nějakou dobu hrát absolutně po svém.

„Jestliže ho neustále převádíme od jedné činnosti ke druhé, byť se jedná o činnosti pěkné, zajímavé a didakticky podnětné, nemá čas na tuto volnou hru a do jisté míry omezujeme některé aspekty jeho rozvoje,“ dodává dětský psycholog Václav Mertin.