Článek
Nejtemnějším a přitom vysoce artistním filmem se ukázal být snímek Dealer Maďara Benedeka Fliegaufa, jehož známe v České republice z jeho mozaikovitého skličujícího portrétu současnosti Houština.
Tentokrát ve svém filmu předvádí jeden den ze života drogového dealera, jehož vystavuje vypjatým situacím, do jakých se dostává tváří v tvář svým závislým obětem. Jsme tu svědky otřesných obrazů, vidíme matku ztrácející svou dceru, mladou holku usedavě hekající na halucinogenech a hlavně nepohyblivého, zcela zafačovaného pacienta, který z posledních sil prosí o drogu. Hádejte, jestli mu ji dealer dá...
Ocitáme se v syrových dlouhých záběrech, které budí pocit, jako by se u natáčení sešla tři esa historie světové kinematografie Američan David Lynch, Maďar Béla Tarr a Rus Andrej Tarkovskij. Fliegauf je nemilosrdný pozorovatel živočišného hemžení, každý jeho záběr připomíná ostré světlo vyšetřovatele, které namířil na své postavy. A pěkně z blízka, v detailu.
Dealer nebo Zombie
Fligauf se pohybuje na hranici experimentu a existenciálního filmu, v němž je svět zachycen v chladných monochromatických barvách jako místo samoty a nekomunikace. Takový drogový dealer jakoby vypadl z rodu bezcitných otrlých Zombie, který šíří kolem neštěstí a zkázu. A stejně jako ve správném hororu jsou umrlci nakonec v agónii zničeni, ani tady nečeká hlavního hrdinu žádná selanka. Totiž hra s ohněm se někdy může pořádně zvrtnout od doby, co byl vynalezen benzín.
Na ústa ne, FOTO: Film Servis Festival Karlovy Vary
Určit nejveselejší film není pro nikoho, ani pro toho nejrenomovanějšího kritika, žádná legrace, dokud se na festivalu nezapojí v kinech smíchometry nebo čidla na vylučování endorfinů.
Filmem, který byl programově natočen v nejvíce komickém klíči, byl snímek Na ústa ne legendárního francouzského filmaře Alaina Resnaise.
Tvůrce děl, jako byl Loni v Marienbadu, Hirošima, má láska, Stavisky, si pro svůj zatím poslední film zvolil za předlohu operetu Andrého Barda a Maurice Yvina z roku 1925.
Jeho šarmantní komedie si pohrává se situačními komediálními zvraty na tisíckrát obehrané téma - manželství, nevěra a všechny hry lásky a náhody. Gilberta žije v manželství se zámožným panem Valadrayem, který je přesvědčen, že byl jejím prvním mužem, a proto věří v její naprostou věrnost.
Má své matematické teorie lásky, podle nichž žena může být věrná jen muži své první milostné noci. Když se na scéně objeví Eric Thompson, utajený manžel, za něhož byla Gilberta kdysi v Americe krátce vdaná, jejich rodinná idyla dostává trhliny. Zvlášť, když Eric svou první choť miluje a nehodlá se jí lehce vzdát. A když o Gilbertu navíc usiluje mladý avantgardní umělec a smělý mladík Charles Brunner.
Nejsou ti Američané divní?
Resnais se s jemnou ironií a elegancí posmívá lidské samolibosti, domýšlivosti, slabostem milostných tužeb a rozmarům lidského srdce. Láska v konvencích a v honosných palácích buržoazního zahnívání rozehrává jak velkou legraci, tak i vzbuzuje milou nostalgii.
V sázce je tu cudnost a pravý cit, na něž ovšem nešlo ani v roce 1925 vždy spoléhat. Na druhou stranu, kde byste dnes hledali prudérního Američana, který odmítá principielně líbat jiné ženy na rty než jenom svou vyvolenou. Proto nakonec vyvstává z filmu mimo jiné i otázka, jestli nejsou ti Amíci trochu divní, přestože nakonec většinou vyhrají...