Článek
Umění prý ztrácí hodnotu a měřítka. Kdeže. Nikdy nemělo takový kredit jako dneska. Největší podnikatelé, nejbohatší firmy ho napodobují a snaží se mu přiblížit. Půjčují si z něj výjimečnost.
Kdysi se obchodníkům znelíbilo tísnit se v obchodech. Vsadili na velikost, na prostor, na nekonečný výběr. Přišly supermarkety, po nich hypermarkety, megamarkety, makra a gigasporty. Na teramarkety už nedošlo, marketérům se ty starořecké předpony začaly plést.
Navíc byly čím dál nebezpečnější – zavřít maličký supermarketek, který dneska už působí jako dřív koloniál, je legrace. Když vám ale nechodí lidi do petacentra v Butovicích, je to průšvih. Bylo třeba najít jiný zdroj prestiže než delší a ještě delší řady regálů. Ejhle – v umění bylo exkluzivity pořád dost. Z nákupních center se staly galerie, arkády, paláce a palladia. Židle a almary se začaly prodávat v ateliérech, prodejny šminek organizovaly happeningy. Po světě se – nejspíš z Barrandova – rozletěla studia: kuchyňská studia, designová studia, studia zdravého spánku… Koupit si mikrovlnku ve studiu je holt jiný pocit než koupit si mikrovlnku v prodejně s mikrovlnkami.
Korporátní jazyk se pro výpůjčky z umění přímo nadchl. Kde se objevil výraz jen vzdáleně upomínající na to, že by ho někdy mohl použít kurátor, tam skočila neviditelná ruka trhu a přivlastnila si ho. Tak nám firmy dál a dál nabízejí celou paletu výrobků, v horizontu dní, v rámci jarních slev, z hlediska prodeje geniálních. Umělci se mají co ohánět, aby jim nějaká nezobchodovaná slova vůbec zbyla. Naštěstí ještě existuje prostor, kde můžou neokoukané výrazy brát. Proto nám vznikla ArtBanka.
